Únor 2017

Scratchie má narozky!

24. února 2017 v 15:02 | ScratchThem |  Info
Zdarec!
Jak jste si už všimli, tenhle týden jsem nic nenapsala.. A to z jediného důvodu.
Včera jsem měla narozeniny a tak jsem si to prostě chtěla užít ^^
See ya later

The gleeful twins

18. února 2017 v 14:31 | ScratchThem |  HappyPasta
The gleeful twins (Jayda a Jayden) měli velmi špatný život a většinu dne se cítili osamocení. Jednoho dne spatřili brečící holčičku a tak ji rozveselili. Při tom zjistili, jak dobří v tom jsou.

Začali pomáhat smutným lidem.

Ty můžeš pomoct také! Prostě zkus každý den udělat aspoň jednu obrou věc :3

Origin: HappyWikia
Přeložila: ScratchThem

Mothman

16. února 2017 v 19:39 | ScratchThem |  Creepypasta
V Point Pleasant, Západní Virginia, je mýtus, jak tomu říkají. Já bych to nazval spíše legendou. Mothman. Jsem fotograf, fotím spoustu věcí, zejména lidi, přírodu atd. Jeden den, když jsem jel přes Západní Virginii, jsem uviděl most. Na jeho vrcholu seděl velmi velký "pták". Ta věc měla červené oči, jako by to ani pták nebyl. Když jsem si to vyhledal, zjistil jsem, že to byl Mothman a že spousta lidí ho spatřila také.
Několik týdnů jsem o tom podivném stvoření přemýšlel. Objevoval se mi ve snech a jedné noci, když jsem fotil jedno temné a děsivé místo, jsem uslyšel něco, co znělo jako kdyby kolem mě něco poletovalo. Rzohlédl jsem se a jediné, co jsem uviděl byly červené strašidelné oči. Utíkal jsem k autu s Mothmanem v patách. Když jsem se dostal do města, někdo tam měl košili přesně s těmito červenými očmi.

Pak jsem začal přemýšlet, jestli mě ta věc pronásleduje od té doby, co jsem si ji vyfotil. Chtěla po mě snad něco? První obrázek se velmi podobá jinému, který namaloval Indián. Takže byl Mothman naživu více než 100 let? Je možné, že je to nějaký člověk, kterému se něco stalo?

Ta věc mě pronásledovala i v autě. Jel jsem skoro 75 km v hodině a ta věc byla hned nade mnou, takže létala stejně rychle jako moje auto, možná i rychleji. Opravdu sem nechci nahrát obrázek Mothmana, protože nechci, aby z toho někdo zešílel. Mám dva obrázky Mothmana. Bohužel, opravdu je nechci nahrát z toho důvodu, že jsou děsivé. Zde je obrázek, který jsem našel a vypadá, jako Mothman visící z mostu. Někteří říkají, že Mothman žije dodnes v blízkosti Golden Gate Bridge. Dávejte si na něj dobrý pozor, dokud ještě žijete.

Jakožeee, docela blbý pocit, když jsem na Golden Gate Bridge byla :D Ale asi jsem ho neviděla. Nebo kdo ví, možná jo, protože v tý době jsem ještě nevěděla, co to Mothman je.
(Něco mi říka, že tohle už asi taky všichni znáte... :D)

Origin: CPWiki
Přeložila: ScratchThe

Lavender Town Syndrome

15. února 2017 v 22:22 | ScratchThem |  Pokepasta
Lavender Town Syndrome (také známý jako "Lavender Town Tone" nebo Lavender Town Suicides") bylo období sebevražd a onemocnění dětí ve věku 7-12 let, krátce po vydání Pokemon Red a Green v Japonsku 27. února 1996.
Říká se, že k těmto sebevraždám docházelo, když se dítě ve hře dostalo do Lavender Town, jehož znělka měla velmi vysoké frekvence. Studie prokázaly, že tyto frekvence mohou slyšet jen děti nebo dospívající, protože jejich uši jsou citlivější.

Kvůli Lavender Tone spáchalo přes 200 dětí sebevraždu a u mnoho dalších se vyvinuly psychické nemoci. Děti se obvykle oběsily nebo skočily z výšky. Ty, které se takto nezachovaly si po poslechu znělky stěžovaly na velké bolesti hlavy.

Nyní zní Lavender Tone odlišně než originál, který zapříčiňoval tyto sebevraždy. Po tomto incidentu museli programátoři snížit frekvence a od té doby už děti nejsou tímto syndromem postiženy.

V roce 2010 se na internetu objevilo video, kde byl použit speciální software, který analyzoval hudbu Lavender Town. Když hudba hrála, software u konce utvořil Unown obrázky. To vyvolalo polemiku a Unown se neobjevilo do 2. generace her: Silver, Gold a Crystal. Z Unown se dalo vyčíst "LEAVE NOW".
(Tohle už přeložilo taky hodně lidí, ale mě se to prostě líbí a potřebuji to tu mít :D)
Přeložila: ScratchThem
Origin: CPWiki

Clown

14. února 2017 v 21:05 | ScratchThem |  Filmy

Scratchie píše o demokracii #2

13. února 2017 v 13:00 | ScratchThem |  Info
*má slabou chvilku a chce toho tolik naspat, ale neví jak to všechno shrnout do jednoho článku*

The Snare

12. února 2017 v 13:52 | ScratchThem |  Filmy

The Weird Part of YouTube

11. února 2017 v 21:35 | ScratchThem |  Creepypasta
Každý už byl na té divné části YouTube. Jestli jsi tam ještě ty nebyl, tak ti doporučuji to udělat. Je to velmi jednoduchý proces. Aby to bylo snadnější, popíšu vám to krok za krokem.

Krok 1: (Důležité) Najdi jakékoliv video, které chceš. Úplně cokoliv co chceš. Kočičí video, písničku, cokoliv. Něco z Japonkska bude fungovat nejlépe.

Krok 2: Klikni na nejpodivnější související video. Něco s naprosto šíleným titulkem nebo miniaturou.

Krok 3: Pokračujte v kroku 2 dokud nenajdete jako "nelepší komentář": "Jsem znovu v podivné části YouTube.," nebo něco takového.

Tohle samo o sobě není zas tak děsivý. Je to většinou jen směšné. Můžete se smát neúspěšné reklamě nebo absurdním věcem z ruzných kultur. Někdy je to ale děsivější. Najdete tančící dívky bez rukou a nohou, pokérkovanýho člověka jak jí sklo nebo poblázněného hilly-billy jak vykřikuje o tom, že vláda zabije každého.

Hledejte dostatečně hluboko a naleznete skutečnou smrt. Nemyslím nějaký novinářský články o zabití. Mám na mysli amaterské filmy a šňupání tabáku. Není tam nic o následných účincích nebo CGI, jen to, jak se skuteční lidé zabíjejí. Nechápeš, proč to YouTube už dávno nesmazal, že? Existují pro to dva důvody.

Za prvé, za den se nahraje miliony videí. Je jich tolik, že to zaměstnanci YouTube prostě nedokáží vše analyzovat. Smažou vše pornografické, pokud nejde o umění, ale stejně něco proklouzne.

Ten druhý důvod jsou peníze. YouTube dává pozor jen na videa, která platí, jsou chráněna autorskými právy nebo dostává hodně shlédnutí v krátkém časovém úseku. Ten poslední důvod je jev, který se nazývá "301 shlédnutí".

Z těchto důvodů existuje spousta lidí, kteří mohou na YouTube nahrát takřka nepovšimnutelná videa. Některé z nich jsou skutečně nepovšimnutelné, pouze se dvěmi nebo třemi shlédnutími. Existuje tuna těchto amaterských videí, které, abyste je mohli vidět, vyžadují nějakou dobu prohledávání. Stačí jen hledat po dobu několika hodin. Ale pozor, nemusíte nenávidět to, co uvidíte. Možná jen budeš chtít vidět víc.

Nebo možná budeš chtít taky takové video udělat. Po tom všem....

Ty videa odněkud přece musí přicházet.

Přeložila: ScratchThem
Origin: CPWiki

The cry

10. února 2017 v 15:51 | ScratchThem |  Pokepasta
Seděl jsem znuděný ve svém pokoji, když jsem spatřil můj starý Gameboy Advance v jednom z mých prádelníků. Bylo to zvláštní, protože jsem ho tam nepoložil. Pokrčil jsem nad tím rameny a šel k prádelníku. Na opravdovým Gameboy jsem nehrál Emerald (nepočítá se počítač), takže jsem ji vyhrabal a spustil hru.

Byl tam celý můj tým, RAYQUAZA (lvl 100), VAPOREON (lvl 100), SWAMPERT (lvl 88), NINETAILS (lvl 95), KADABRA (lvl 72) a AMPHAROS (lvl 87). Stále jsem byl v tunelu u Elitní Čtyřky. Jsou to skoro 2 roky, co jsem hru nehrál. Měl jsem 8 odznaků a všechny peníze. Ihned jsem se vžil do hry, putujíc tunely s pomocí Vaporeona a Swamperta.

Když jsem se konečně dostal do Elitní Čtyřky, zjistil jsem, že mám v sobě dost lektvarů na to, aby mě po celou dobu oživovaly. Vtrhl jsem tam s Vaporeonem - Muddy Watter, a Rayquazou - Dragon Rage. Když jsem se dostal k šampionovi, můj tým vypadal takhle: AMPHAROS, NINETAILS, SWAMPERT, KADABRA, RAYQUAZA, a VAPOREON.

Vešel jsem do místnosti, kde byl šmapion a zalapal jsem po dechu. Místo "Wallace" tam byla postava stejná jako moje. Bitva začala a jeho jméno bylo LIV! Jako moje reálné jméno. Moje herní jméno bylo ROSIE a nikdy před tím jsem do hry nenapsal své skutečné jméno. Pokračoval jsem ve strachu, že jednu z mých oblíbených her někdo hacknul. A najednou, hra začala blikat a namísto jména LIV se objevilo ANSKRV. "COŽE?!" Pomyslel jsem si a ve strachu pokračoval ve hře.

Zvolil jsem si Ampharose. ANSKRV si zvolil "1STCHOICE". Na jeho místě byl jen černý otazník. Na místě pravidelných voleb jsem si nyní mohl vybrat mezi ANO a Ne. Slova se objevila na místě, kde by za normálních okolností stálo "Miluješ AMPHAROSE?" Zvolil jsem ANO a AMPHAROS byl vždy jedním z mých oblíbených pokémonů. "Dobře." Objevilo se na obrazovce. Pak jsem uslyšel AMPHAROSŮV pláč. Bylo to bolestivé nejen pro mé uši, ale i pro srdce.

Hra začala opět blikat a ANSKRV se změnil na NSKRV. Pak jsem si uvědomil, že písmenka jeho jména se objevila u mého pokémona. NSKRV zvolil "2NDCHOICE". Já si zvolil Ninetales. Tentokrát jsem zvolil NE.

Proč jsem si vybral NE?

Obrazovka zčernala a když se vrátila zpět, objevila se na obrazovce Ninetales dívajíc se na mě. Po její tváři tekla slza. Potom se na obrazovce objevila slova:

"Nejsem ti dost dobrá?"

NINETALES se podívala na zem.

"Cestovali jsme společně... Vyvinul jsi mě... Ale nikdy jsi mě nemiloval? ...... Já..... Milovala jsem tě. Pořád tě miluji a tak tě zbavím tvého břemene... Mě..."

Následně se NINETALES sám roztrhal. Nechtěl jsem se dívat, ale nešlo to.

Všichni pokémoni udělali to samé až na RAYQUAZU a VAPOREONA. Jméno NSKRV se nyní zmenšilo.

RAYQUAZA udělala to samé a zbýval už jen VAPOREON.

VAPOREON prostě... jen zavrtěl hlavou a odešel.

Hodil jsem hru proti zdi. Vypadla z ní baterie a hra se vypla.

Tu noc, když jsem ležel v posteli, si jsem jistý, že jsem slyšel VAPOREONŮV pláč.

Přeložila: ScratchThem

End of the road

9. února 2017 v 5:00 | ScratchThem |  Creepypasta
Byl to zatažený den uprostřed zvláštní atmosféry července. Zrovna jsem se přestěhoval s tátou a jeho ženou. Nastěhovali jsme se do malého městečka Gettman, Mississipi. Žilo tam 390 lidí, takže to bylo fakt malinký. Město se skládalo jen ze tří spojujících silnic. Žil jsem na té nejmenší z nich. Ty teď ale nejdou a já si začínám myslet, že neexistuje nic jiného než hnusný přívěsový vozidla a nezpoutaná prostranství, jen proto, že je to malé městečko. Všichni udržovali jejich dvorky a prostřanství hezká a čistá.

Takže tento červencový den mě tu rodiče nechali samotného s mou nevlastní sestrou a malým bráškou. Není třeba dodat, že došlo k hádce. Ale tentokrát, místo toho abych šel do jiné místnosti, jsem se vyřítil ven z domu a vypouštěl z úst každou možnou nadávku, na kterou jsem si jen mohl vzpomenout. Takže jsem se rozhodl, to nějak rozchodit. V polovině mé cesty jsem si uvědomil, že jdu do slepé uličky. Cítíc se jako idiot jsem se už chtěl otočit na zpět, ale pak jsem si uvědomil, že jsem vlastně nikdy na konec mé cesty nešel. Tak jsem vyrazil, abych to změnil. Šel jsem dobrých 5 minut a pak jsem to spatřil: konec mé cesty.

Teď jsem byl ještě dobrých 70 stop od toho, takže to na první pohled vypadalo normálně, ale když jsem se přiblížil, všiml jsem si jedné zvláštnosti. Moje město může být malý, ale když stavěli ty silnice, udělali to velmi dobře. Takže když jsem přišel na kraj téhle silnice, udivilo mě, jak divně to vypadalo.... odříznutě. Jako by to dříve pokračovalo dál, ale někdo, nebo něco to tu rozkopalo a zničilo zybtek cesty. Když jsem se podíval kolem, byla zde asi jedna stopa jen samá nečistota, větve a houští. Našel jsem to tu velmi zvláštní, a upřímně jsem nechtěl jít domů a tak jsem se rozhodl zjistit, proč ta cesta zkončila tak náhle tady.

Jak jsem odstrčil první pár větví a houští z mého obličeje, všiml jsem si, že čím dál jsem šel, tím silnější se zdálo houští být. Víc tajemnější na tom bylo to, že se stávaly víc tmavší. A to nebylo tím, že by zapadlo slunce, bylo teprve 12:30. Bylo to spíš jako by se někdo nebo něco snažilo o to, přimět mě zastavit nebo jít dál. Stromy začínaly být víc zakroucené a zamotané. Ale tehdy jsem byl příliš mladý, arogantní a zvědavý na to, abych zastavil.

Tak jsem šel víc hlouběji a poprvé to uslyšel. Znělo to jako šepot. Nebylo to ještě tak moc slyšet a tak jsem jen pokrčil rameny a dál se prodíral houštím s doměním, že to bylo jen nějaké zvíře. Pak jsem spatřil nějaký otvor a něco v něm, nebo za ním. Když jsem se k tomu otvoru konečně dostal, spatřil pozůstatek chodníku, který vedl sktečně asi až na konec. Na konci jsem něco uviděl. Bylo to menší ve srovnání s ostatními na této cestě. Byl to malý domek. Vypadalo to, jako by měl jen 2 nebo 3 místnosti. Šel jsem blíž a znovu uslyšel ten šepot.

Tentokrát jsem mohl rozeznat slova. Znělo to jako hlas mladé ženy. Hlas říkal: "Otoč se zpátky, tady začíná peklo a končí život."

Dobře, zde jsem byl opravdu vyděšený. Ale z nějakého důvodu jsem se cítil, jako bych se nemohl otočit zpět. Musel jsem to vidět na vlastní oči. Tak jsem se snažil setřást pocit strachu, který otřásal mým tělem. Šel jsem k dřevěnnému domu a položil ruku na rám.

Podruhé jsem už neslyšel šepot, ale uši-drásající křik. Ale nepřicházelo to odnikud. Slyšel jsem to v mé hlavě. Uskočil jsem zpátky.

"Co je tohle sakra za místo?!" Vykřikl jsem.

Většina lidí by v téhle situaci okamžitě vypadla. Ale ne já, já nemohl. Musel jsem to vidět. Zhluboka jsem se nadechl a sevřel chladnou železnou kliku. Když jsem to udělal, projel mým tělem mráz. Otočil jsem klikou a otevřel těžké dřevěné dveře. Udělalo se mi špatně. Cítil jsem se, jako bych se měl právě pozvracet a možná bych to i udělal, kdybych předtím něco snědl.

Pak jsem to viděl, napsané v nějaké červené vybledlé hmotě na stěně na druhém konci domu. Musel jsem se dostat blíž a přečíst to. Když jsem se přiblížil, použil jsem svůj mobil jako baterku a přečetl to. Tohle tam bylo:

"Zde začíná peklo a zde taky končí život. Pokud toto čtete, prosím dbejte na mé varování. On nikdy nezemře. Byl stvořen k mučení a trestání všech, kteří toto místo najdou. Prosím, nemáš moc času. On ví, že jsi tady. Už přichá...." Tam už byl text tak vybledlý, že už se nedal přečíst. A v ten moment jsem si uvědomil děsivou pravdu... Ten kdo tohle psal to napsal svou vlastní krví. Otočil jsem se na podpatku a utíkal! Jak jsem se přiblížil ke dveřím, uslyšel jsem BANG přicházející z jiné místnosti v domě.

Křičel jsem jako o život. Nemůžu si vzpomenout co se dělo po tom. Další věc, na kterou si mohu vzpomenout po tomhle příšerném běsnění a strachu je, že jsem se oběvil zpět na konci silnice. Šel jsem domů. A když jsem vstoupil do dveří, moji rodiče zalapali po dechu. V šoku jsem se zeptal, co se stalo a můj táta se zmohl jen na slovo "zrcadlo". Šel jsem do koupelny a když jsem to uviděl, málem jsem omdlel. Na mém čele, bylo napsané vybledlou červenou krví: "Brzy se uvidíme." Umyl jsem si hlavu a hodiny jsem brečel. Myslím, že jsem té noci usnul, protože když jsem se probudil, byl jsem ve vaně s ledovou vodou. Zvedl jsem se a šel do svého pokoje. A tehdy jsem to uslyšel.

Byl to opět šepot, "Je příliš pozdě, on zná tvůj pach, najde tě. Dostane tě. Teď už není úniku. Brzy se uvidíme." Následoval smích.

Později ten týden jsem se na ten dům podíval na internetu. Zřejmě každý, kdo v něm byl zešílel, a tvrdí, že slyší hlasy a že ho něco pronásleduje. A každý člověk začal zabíjet své blízké a skončilo to hrozivou... sebevraždou. Dobře, já vím, že ty hlasy jsou skutečné. Řekly mi, že je tu jen jediný způsob, jak ho zastavit... Omlouvám se. Já musím.

Origin: CPWiki
Přeložila: ScratchThem
Kopírování článků je zakázáno!