Incubators

28. července 2016 v 16:21 | ScratchThem |  Creepypasta
Byla jsem zdravotní sestra toužící začít pracovat.

Po návštěvách v několika různých nemocnicích jsem byla přijata na prestižní soukromou nemocnici specializující se na porodnictví a prenatální péči. Nemocnice byla známá díky jejímu programu na náhradní mateřství a měla celostvětovou pověst nejzravější péče o děti.

Byla jsem samozřejmě nadšená a nemohla jsem se dočkat, až uvidím svou nemocnici a potkám své spolupracovníky.

Přijela jsem na "požehnanou ošetřovnu" přesně v devět večer. Uvítalo mě několik veselých sestřiček a lékářů a moje péče byla taky tak úžasná. Netrvalo mi dlouho udělat si zde přátele. Měla jsem spoustu nepřístupných míst v nemocnici. Byla jsem nová a potřebovala jsem získat své výsady.

Jediná zvláštní věc, které jsem si všimla byla ta, že jsem nikdy neviděla do nemocnice přicházet ani odcházet žádného pacienta. Viděla jsem spoustu šťastných párů, kteří si přijeli vyzvednout své novorozence. Ale nikdy jsem neviděla nikoho při nebo po porodu.

Mým úkolem bylo pečovat o novorozence a postarat se, aby byli vráceni zpět k jejim rodičům.

Byl to velmi naplňující úkol starat se o takové malé svazky životů.. Každé dítě bylo naprosto zdravé a nebyly si vůbec podobné. Jako kdyby každé dítě bylo před porodem nejprve navrhnuto..

Měla jsem jen jeden problém s prací v nemocnici. Když jsem byla mimo ošetřovnu v čekárně, slyšela jsem hlasité bolestné výkřiky ženy při porodu. Doktoři a sestřičky se snažily to zmírnit, ale křik pokračoval. Žena křičela pořád a zdálo se, že to byl výkřik hrůzy než výkřik bolesti. Naučila jsem se, že po tomto křiku přijde zázrak.. Ale pak žena zakřičela větu, kterou nikdy nezapomenu: "Proč mi to pořád děláte! Prosím, já chci odejít!"
Po několika měsících práce jsem byla dost sebevědomá na to, abych se začala ptát na nepřítomnost pacientů. Mé otázky se setkávaly s tichem a s pohledy doktorů a sester. Nakonec ke mě jeden doktor přišel a řekl mi, abych se na to už neptala a dělala svou práci, není nic čeho se bát.

Výkřiky bolesti a hrůzy i nadále zněly chodbami nemocnice. Našla jsem útěchu v dětském pokoji, kde jsem se mohla starat o novorozence, ale křik mne stále pronásledoval když jsem kráčela po chodbách.

Můj první rok prošel bez incidentu a já už nebyla omezená. Mohla jsem se pohybovat po celé nemocnici, ale nebyl důvod, abych se pohybovala někde v saloncích pro lékaře.

Má zvědavost mne nicméně přemohla. Krátce po mém jednoročnm výročí jsem putovala po chodbách, když jsem uslyšela křik jedné ženy. Ale to, co mne zaujalo bylo, že to byla stejná žena, kterou jsem slyšela prosit lékaře, aby ji nechali jít. Čekala už druhé dítě za méně než 2 roky a to bylo velice riskantní a jako náhradní matka už věděla, jak to udělat. Znovu jsem ji slyšela ve strachu křičet aby ji nechali být. Nerozuměla jsem tomu.. Nechte mne jít? Že by byla hospitalizována proti své vůli?

Čekala jsem dva týdny než jsem konečně dostala odvahu podívat se na zadní místnosti v nemocnici. Byla jsem na noční směně a bylo pro mne jednoduché proklouznout bez povšimnutí.

V tu chvíli jsem uslyšela ženu křičící bolestí. Uvědomila jsem si, že to znělo, jako kdyby nějak těžce pracovala. Zvláštní bylo, že její výkřik přicházel zpoza dveří označených jako "inkubátory".

Nikoho jiného jsem zde neviděla, tak jsem vešla do místnosti, abych ji zkontrolovala. Přála bych si, abych to neudělala..

Když jsem otevela dveře, uviděla jsem něco, co ve mne vyvolalo vlnu nevolnosti, kterou jsem nkdy nezažila.

Velká místnost měla dva tucty postelí, a každá postel držela jednu ženu v různých fázch těhotenství. Ženy byly všechny mladé a různé rasy a každá žena měla obě nohy a ruce amputované.

Ženy byly bezmocné a samy. Trubky, které obsahovaly živiny a tekutiny se kroutily před jejich zohavená těla a představovaly jediný prostředek, který je držel stále na živu.

Jedna blondýna měla naprosto obrosvké břicho oproti její postavě.. Všimla si mne a poprosila mne o pomoc.

"Prosím! Musíte nás odsud dostat!"

Nemohla jsem mluvit. Nemohla jsem se ani pohnout. Jen jsem na ně zírala s rukou přes ústa.

"Prosím!" Vykřikla znovu v zoufalství. "Oni nám nedovolí odejít! Drží nás tady, aby využili naše těla!"

Couvala jsem pryč z dohledu ke dveřím.

Žena na mě znovu vykřikla se slzami v očích. "Nemůžeme se pohybovat" Nemůžeme utéct! Musíš nám pomoct!"

Popadl mě strach a já vyletěla z místnosti ven. Vrátila jsem se zpět na ošetřovnu, kde ležely ty děti.. Fascinovaně jsem se na ně dívala.. Tohle byl výplod toho hrůzného experimentu?

Už jsem to nemohla dál vydržet ale nemohla jsem se dostat z nemocnice tak rychle. Jakmile jsem se dostala ven na příjezdovou cestu, spadla jsemna zem a začala plakat pro ženy, které jsem opustila.

Nespala jsem celou noc. Poád jsem slyšela ty výkřiky bolesti a prosby o svobodu.

O dva dny později jsem se vrátila do nemocnice a začala svou směnu. Vešla jsem do dětského pokoje a mé oko si okamžitě všimlo novorozence s blond vlasy. Byly to stejné vlasy, jako měla ta žena, která mne prosila o pomoc.

A věděla jsem, že to co jsem viděla.. Byla pravda.

Lhala jsem a řekla, že jdu domů předčasně, jelikož je mi blbě. Když jsem byla v bezpečí mého domova, zavolala jsem policii a řekla jsem, co jsem viděla.

Policie dorazila do nemocnice a spatřila stejnou hrůzu, kterou jsem spatřila já.

Ženy byly převzaty do nové nemocnice a moje nemocnice byla zavřena. Vydechla jsem úlevou a čekala, až se příběh objeví ve zprávách. Ale nikdy se to nestalo. Žádná zmínka o lidských inkubátorech, které byly v nemocnici.

Ve skutečnosti neexistuje žádný záznam o tom, že by vůbec nějaká žena přijela do této nemocnice pro zdravotní péči...

Author: WayWardWanderer
Přeložila: ScratchThem
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 BloodyRadash BloodyRadash | E-mail | Web | 28. července 2016 v 16:41 | Reagovat

Oh my god. O.O Úžasný překlad! :)

2 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 28. července 2016 v 16:42 | Reagovat

[1]: Děujuu :33 <3

3 Nogitsune Nogitsune | Web | 28. července 2016 v 19:17 | Reagovat

Perfecto *q* (příliš unavená na víc slov... omlouvám se:D )

4 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 28. července 2016 v 19:19 | Reagovat

[3]: Děkuju ^-^ Btw, jak já tě s tou unaveností chápu XD

5 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 28. července 2016 v 22:01 | Reagovat

nádhera

6 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 28. července 2016 v 22:06 | Reagovat

[5]: Děkuujuuu moc! <3

7 Missariel Missariel | Web | 29. července 2016 v 13:22 | Reagovat

Nádhera, velký dík!!!!!

8 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 29. července 2016 v 13:26 | Reagovat

[7]: XD Thanks :'3

9 Tráva/Mařka Tráva/Mařka | 29. července 2016 v 18:36 | Reagovat

DUDEEE, pošleme to na nějakou zdravotnickou fakultu XDDDDDDDDDDDD

10 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 29. července 2016 v 19:29 | Reagovat

[9]: XDDD No jako, můžeme to zkusit :DDD

11 Clocky777 Clocky777 | 29. července 2016 v 20:49 | Reagovat

Super preklad ^^

12 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 29. července 2016 v 20:56 | Reagovat

[11]: Děkuju ti moooc! :33 Těší mě to ,3

13 Clocky777 Clocky777 | 29. července 2016 v 22:17 | Reagovat

Není vôbec začo! :33

14 Susie Susie | 17. srpna 2016 v 10:58 | Reagovat

počkat!!!!JAK TO ŽE TO O LIDSKÝCH INKUBÁTORECH NEBYLO VE ZPRÁVÁCH?!!!!!
TO TAM MUSÍ BÝT!!!!!!!!!
Má to vůbec pokračování?Jestli ano přelož to PLS. díky :-D

15 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 17. srpna 2016 v 13:22 | Reagovat

[14]: Myslím, že to pokračování nemá :C

16 Susie Susie | 5. dubna 2017 v 7:45 | Reagovat

[15]: ach jo :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kopírování článků je zakázáno!