Červenec 2016

So Goodbye Agony!

31. července 2016 v 0:49 | ScratchThem |  Info
Tak jo lidi, loučím se s vámi :c
- odjíždím na tábor... Možná.. Že to nepřežiju..

Charlie the Unicorn Theory

30. července 2016 v 16:25 | ScratchThem |  TrollPasta
Charlie the unicorn není doopravdy roztomilý a komický seriál, jak se zdá. Ve skutečnosti je to jeden z nejsmutnějších a nejděsivějších příběhů všech dob.

Charlie the Unicorn byl malý chlapec. Vždycky miloval koně. Ve skutečnosti jednoho vlastnil a pojmenoval ho Unicorn.

Když mu bylo osm, zločinec uprchl z vězení a jedem Unicorna otrávil, následně zabil.

Zdevastovaný Charlie zešílel, zavraždil celou svou rodinu, protože myslel, že je to jejich vina. Jednlou se v noci ztratil a narazil do přední části transportéru, který mu kompletně rozdrtil kosti.

V posmrtném životě se stal Charlie jednorožcem a měl mazlíčka koně. Ostatní jednorožci, stejně jako jiní jsou démoni, kteří pochází z pekla mučit své zatracené duše, které se nikdy nedostanou do nebe.

Přeložila: ScratchThem

Scratchie is Artist! XD

29. července 2016 v 11:57 | ScratchThem |  Scratchie's Art
Vášnivá demokratička ScratchThem vám zde předvede pár jejích děl.

UPOZORNĚNÍ
Neručím za žádné psychické újmy, které se vám přihodí po shlédnutí tohoto článku! A za displej PC či jiných zařízení taky ne XDD

Incubators

28. července 2016 v 16:21 | ScratchThem |  Creepypasta
Byla jsem zdravotní sestra toužící začít pracovat.

Po návštěvách v několika různých nemocnicích jsem byla přijata na prestižní soukromou nemocnici specializující se na porodnictví a prenatální péči. Nemocnice byla známá díky jejímu programu na náhradní mateřství a měla celostvětovou pověst nejzravější péče o děti.

Byla jsem samozřejmě nadšená a nemohla jsem se dočkat, až uvidím svou nemocnici a potkám své spolupracovníky.

Přijela jsem na "požehnanou ošetřovnu" přesně v devět večer. Uvítalo mě několik veselých sestřiček a lékářů a moje péče byla taky tak úžasná. Netrvalo mi dlouho udělat si zde přátele. Měla jsem spoustu nepřístupných míst v nemocnici. Byla jsem nová a potřebovala jsem získat své výsady.

Jediná zvláštní věc, které jsem si všimla byla ta, že jsem nikdy neviděla do nemocnice přicházet ani odcházet žádného pacienta. Viděla jsem spoustu šťastných párů, kteří si přijeli vyzvednout své novorozence. Ale nikdy jsem neviděla nikoho při nebo po porodu.

Mým úkolem bylo pečovat o novorozence a postarat se, aby byli vráceni zpět k jejim rodičům.

Byl to velmi naplňující úkol starat se o takové malé svazky životů.. Každé dítě bylo naprosto zdravé a nebyly si vůbec podobné. Jako kdyby každé dítě bylo před porodem nejprve navrhnuto..

Měla jsem jen jeden problém s prací v nemocnici. Když jsem byla mimo ošetřovnu v čekárně, slyšela jsem hlasité bolestné výkřiky ženy při porodu. Doktoři a sestřičky se snažily to zmírnit, ale křik pokračoval. Žena křičela pořád a zdálo se, že to byl výkřik hrůzy než výkřik bolesti. Naučila jsem se, že po tomto křiku přijde zázrak.. Ale pak žena zakřičela větu, kterou nikdy nezapomenu: "Proč mi to pořád děláte! Prosím, já chci odejít!"
Po několika měsících práce jsem byla dost sebevědomá na to, abych se začala ptát na nepřítomnost pacientů. Mé otázky se setkávaly s tichem a s pohledy doktorů a sester. Nakonec ke mě jeden doktor přišel a řekl mi, abych se na to už neptala a dělala svou práci, není nic čeho se bát.

Výkřiky bolesti a hrůzy i nadále zněly chodbami nemocnice. Našla jsem útěchu v dětském pokoji, kde jsem se mohla starat o novorozence, ale křik mne stále pronásledoval když jsem kráčela po chodbách.

Můj první rok prošel bez incidentu a já už nebyla omezená. Mohla jsem se pohybovat po celé nemocnici, ale nebyl důvod, abych se pohybovala někde v saloncích pro lékaře.

Má zvědavost mne nicméně přemohla. Krátce po mém jednoročnm výročí jsem putovala po chodbách, když jsem uslyšela křik jedné ženy. Ale to, co mne zaujalo bylo, že to byla stejná žena, kterou jsem slyšela prosit lékaře, aby ji nechali jít. Čekala už druhé dítě za méně než 2 roky a to bylo velice riskantní a jako náhradní matka už věděla, jak to udělat. Znovu jsem ji slyšela ve strachu křičet aby ji nechali být. Nerozuměla jsem tomu.. Nechte mne jít? Že by byla hospitalizována proti své vůli?

Čekala jsem dva týdny než jsem konečně dostala odvahu podívat se na zadní místnosti v nemocnici. Byla jsem na noční směně a bylo pro mne jednoduché proklouznout bez povšimnutí.

V tu chvíli jsem uslyšela ženu křičící bolestí. Uvědomila jsem si, že to znělo, jako kdyby nějak těžce pracovala. Zvláštní bylo, že její výkřik přicházel zpoza dveří označených jako "inkubátory".

Nikoho jiného jsem zde neviděla, tak jsem vešla do místnosti, abych ji zkontrolovala. Přála bych si, abych to neudělala..

Když jsem otevela dveře, uviděla jsem něco, co ve mne vyvolalo vlnu nevolnosti, kterou jsem nkdy nezažila.

Velká místnost měla dva tucty postelí, a každá postel držela jednu ženu v různých fázch těhotenství. Ženy byly všechny mladé a různé rasy a každá žena měla obě nohy a ruce amputované.

Ženy byly bezmocné a samy. Trubky, které obsahovaly živiny a tekutiny se kroutily před jejich zohavená těla a představovaly jediný prostředek, který je držel stále na živu.

Jedna blondýna měla naprosto obrosvké břicho oproti její postavě.. Všimla si mne a poprosila mne o pomoc.

"Prosím! Musíte nás odsud dostat!"

Nemohla jsem mluvit. Nemohla jsem se ani pohnout. Jen jsem na ně zírala s rukou přes ústa.

"Prosím!" Vykřikla znovu v zoufalství. "Oni nám nedovolí odejít! Drží nás tady, aby využili naše těla!"

Couvala jsem pryč z dohledu ke dveřím.

Žena na mě znovu vykřikla se slzami v očích. "Nemůžeme se pohybovat" Nemůžeme utéct! Musíš nám pomoct!"

Popadl mě strach a já vyletěla z místnosti ven. Vrátila jsem se zpět na ošetřovnu, kde ležely ty děti.. Fascinovaně jsem se na ně dívala.. Tohle byl výplod toho hrůzného experimentu?

Už jsem to nemohla dál vydržet ale nemohla jsem se dostat z nemocnice tak rychle. Jakmile jsem se dostala ven na příjezdovou cestu, spadla jsemna zem a začala plakat pro ženy, které jsem opustila.

Nespala jsem celou noc. Poád jsem slyšela ty výkřiky bolesti a prosby o svobodu.

O dva dny později jsem se vrátila do nemocnice a začala svou směnu. Vešla jsem do dětského pokoje a mé oko si okamžitě všimlo novorozence s blond vlasy. Byly to stejné vlasy, jako měla ta žena, která mne prosila o pomoc.

A věděla jsem, že to co jsem viděla.. Byla pravda.

Lhala jsem a řekla, že jdu domů předčasně, jelikož je mi blbě. Když jsem byla v bezpečí mého domova, zavolala jsem policii a řekla jsem, co jsem viděla.

Policie dorazila do nemocnice a spatřila stejnou hrůzu, kterou jsem spatřila já.

Ženy byly převzaty do nové nemocnice a moje nemocnice byla zavřena. Vydechla jsem úlevou a čekala, až se příběh objeví ve zprávách. Ale nikdy se to nestalo. Žádná zmínka o lidských inkubátorech, které byly v nemocnici.

Ve skutečnosti neexistuje žádný záznam o tom, že by vůbec nějaká žena přijela do této nemocnice pro zdravotní péči...

Author: WayWardWanderer
Přeložila: ScratchThem

Shortest Horror Story Ever

28. července 2016 v 1:15 | ScratchThem |  TrollPasta
...

Scratchie se rozhodla, že napíše o demokracii!

27. července 2016 v 23:00 | ScratchThem |  Info
Oh hell, teď si připadám jako nějakej politik XDD

Why I Won’t Go to Mockingbird Park

27. července 2016 v 7:00 | ScratchThem |  Micropasty
Existuje důvod, proč nikdy nepůjdu do Mockingbird Parku..

Ne jen proto, že je to strašidelné.. Nejen proto, že je tam tma..

Jsou tam klikaté, úzké stromy, plevele a zanedbání..

Ale horší, než všechno to je ten efekt výsměchu..

Až budete chodit po parkových cestičkách, uslyšíte slabé echo.

Kroky - Svoje vlastní? V tom matném a ponurém ghettu..

Přichází blíž a blíž, jako kdyby tam někdo byl..

Otočíte se, ale nikoho nevidíte - mlha je ve vzduchu.

Takže písknete - a ono to taky pískne. Zakašlete - ono to zakašle.

Potom se z temných mlh vynoří stín.

Je to vaše výška, velikost i tvar..

A potom je to na vás, není čas k útěku!

Nasáváte studený vzduch a pak - puf - pohybuje se skrze vás..

Smějete se sami sobě - stín tě nemůže pokousat!

Ale vy se otočíte a vidíte někoho odcházet.

Tato osoba - vaše dvojče! Uvědomíte si se zděšením.

Pokračuje ve své procházce dolů po cestě,

až se vytratí v šedé mlze..

A to je důvod, proč už nikdy do tohoto parku nepůjdu.

Líbí se mi být sám sebou.

Doufám, že máte rádi tmu..

Author: IPostAtMidnight
Přeložila: ScratchThem

Canned food

26. července 2016 v 21:33 | ScratchThem |  Micropasty
Tak jo, tak jo XD Tohle mi teda připadá jako trollpasta, ale co :DDD

TEH DAY OF ALL TEH BLOD

25. července 2016 v 0:22 | ScratchThem |  TrollPasta
TOTO JE PŘÍBĚH CELÝ O KRVI. MUŽ SE JEN TAK PROCHÁZEL A NAJEDNOU Z NĚJ ZAČALA KREV SAMA TÉCT. VEŠEL DO VÝTAHU, ALE TA KREV HO CELÝ ZAPLNILA! ŠEL DO OBCHODU ALE BYLA TU JENOM KREV! LIDI V NÍ UKLOUZÁVALI A TOPILI SE. POKUSIL SE JÍT PLAVAT, ALE ŽRALOCI SE ZBLÁZNILI A VŠECHNY POKOUSALI. PŘILÁKAL VŠECHNY UPÍRY VŮBEC! NAJEDNOU KREV DOSTALO DÍTĚ A PES. NA KONCI DNE SE VŠICHNI ROZHODLI, ŽE HO POŠLOU DO VESMÍRU, ABY SE KREV VŠUDE NEDOSTALA. NEJSTRAŠIDELNĚJŠÍ NA TOM JE, ŽE TEN MUŽ JSI BYL TY!! (POKUD JSI DÍVKA, BYLA TO DÁMA) TY JSI JENOM ZAPOMNĚL, ŽE SE TO STALO..

Přeložila: ScratchThem

The Peace Flower!

24. července 2016 v 11:18 | ScratchThem |  HappyPasta
Žila byla jedna malá dívka jménem Janet (možná ji znáte pod jménem Jane the Killer). Byla naplněna nenávistí a zlem. Jane měla ten nejhorší život.. A viděla zlo ve všem! Jednoho dne se navždy změnila.. A teď mne nechte povědět vám ten příběh! Byly to její osmnácté narozeniny a bohužel byli její rodiče nuceni ji vystěhovat! Nemohla tomu uvěřit! Její milující matka jí nutila, aby šla! V bezmoci Janet šla a našla jeskyni. A tak šla dovnitř a našla krásnou zlatou lampu! Když ji uviděla, vyletěl z lampy džin. "S tímhle mohu změnit celý svět!" Myslela si Jane. Potom řekla džinovi: "Přeji si, aby měl každý dobrý život!" Pak se před ní objevily nádherné květiny. Jakmile se jich dotka, její vlasy se změnily z černé na blond a její kůže z šedé zpět na světle hnědou! Byla zase čistá! T
Takže jestli někdy najdete džina a budete si přát změnit život, přivoláte květiny míru.
Konec

Přeložia: ScratchThem
Kopírování článků je zakázáno!