Květen 2016

The Rake

29. května 2016 v 20:46 | ScratchThem |  Creepypasta
Během léta roku 2003 se staly v severovýchodních Spojených státech podivné věci. Spojovala je jedna zvláštní věc - neznámý humanoidní tvor. Dochovalo se několik malých důkazů od svědků. Ale všechny důkazy zveřejněné on-line byly záhadně zničeny…
Většina důkazů pochází z vesnice ve státu New York v Idahu. Ale ,,The Rake" se objevoval po celém světě. Lidé vypovídali o setkání s tímto tvorem neznámého původu. Jejich emoce se pohybovaly od traumatické úrovně strachu a znepokojení až k téměř dětské touze a zvědavosti zjistit, co je ten tvor zač. V publikovaných verzích ale není vyzobrazen ten děsivý pocit a trauma z toho, že se Rake zase vrátí. Lidé jsou touto vzpomínkou poznamenáni po celý život. Všechny rozhovory a informace byly pořízeny během jednoho roku důkladných průzkumů.
Deník sebevraha 1964
,, Před tím, než ukončím svůj život, musím zmírnit tu vinu a bolest, za to, že jsem se do toho zapletl. Není to vina nikoho jiného než mě. Cítil jsem jeho přítomnost. Když jsem se probudil, spatřil jsem ho. Když jsem se probudil znova, slyšel jsem jeho hlas a podíval se mi do očí. Vždycky když se probudím, vidím tu hrůzu. Mám šílený strach. Nesmím se už nikdy probudit. Sbohem."
Na stejné dřevěné krabici kde byly prázdné obálky adresované Williamovi a Rose, byl ještě jeden dopis bez obálky:
,, Má nejdražší Linnie, modlím se za tebe. Vyslovil tvé jméno."
Zápisky z deníku (přeloženo ze španělštiny) 1880
,, Mám zkušenosti s neznámou bytostí. Nikdy jsem nezažil větší hrůzu. Když zavřu oči, pořád vidím ty jeho hluboké a černé.. Díval se na mne a potom se mě dotknul. Jeho dotek byl vlhký a studený. Nemůžu usnout. Jeho hlas….(nesrozumitelný text)."
Marinerův deník 1691
,, Přišel ke mně ve spánku. Cítil jsem, jak šmátrá po mé posteli. Vzal všechno. Musíme se vrátit do Anglie. Rake po nás chtěl, abychom odešli z domu a už se nevraceli."
Od svědka 2006
,, Před třemi lety, přesně 4. července, jsme se s rodinou vrátili z Niagarských vodopádů. Všichni jsme byli vyčerpání z dlouhé namáhavé jízdy a tak jsme si všichni šli ihned lehnout. Okolo 4. hodiny ranní jsem se vzbudila. Musela jsem na záchod. Vedle mě byl můj muž, kterého jsem nedopatřením vzbudila. Omluvila jsem se, že se musím dostat z postele. Když se otočil čelem ke mně, zalapal po dechu a škubnul sebou tak rychle, že mě málem shodil z postele. Pak jakoby zkameněl a jenom hleděl před sebe. Upřeně zíral za mne. Když si mé oči zvykly na tmu, podívala jsme se jeho směrem, abych se podívala na to, co ho tolik vystrašilo. U nohou naší postele sedělo neznámé stvoření. Vypadalo jako nahý muž, ale bylo to větší.
Poloha jeho těla byla až nepřirozená, jakoby něco toho tvora přejelo. Z nějakého důvodu, mne hned vystrašilo to, co se mu stalo. Měla jsem takový pocit, že bychom mu měla pomoci. Můj manžel se na to díval zpoza mého ramena. Tvor se s námahou vyškrábal na naší postel. Byl blízko. Asi půl metru od manželova obličeje. Byl úplně zticha po dobu asi 30ti sekund. Jenom zíral na mého manžela. Tvor se najednou otočil a začal utíkat ven z našeho pokoje. Utíkal k pokojům našich dětí. Vykřikla jsem a popadla jsem baterku. Chtěla jsem ho zastavit dřív, než jim něco udělá. Dostala jsem se na chodbu a spatřila jsem ho asi dvacet metrů ode mně . Otočil se na mě. Byl celý od krve. Zapnula jsem světlo a spatřil jsem kousek od něho ležet moji dceru Claru. Tvor utíkal dolů po schodech, zatímco jsem já s manželem pomáhali naší dceře. Byla velmi těžce zraněná. "To byl Rake" vydechla. Můj manžel spěchal s dcerou do nemocnice. Nepřežili. Tato zpráva se rozšířila velice rychle. Policie byla ochotná ihned řešit tento zvláštní případ. Nicméně, tento příběh se nikdy nedostal do televizních zpráv ani novin. Po dobu několika měsíců jsem se synem Justinem pobývala v hotelu nedaleko mých rodičů. Poté, co jsem se znova vrátila do našeho domu, rozhodla jsem se hledat pravdu sama. Nakonec jsem v jiném městě našla muže se stejným příběhem. Když jsme se dostali do kontaktu, začal mi vyprávět o svých zkušenostech. Věděl o dvou dalších lidí z New Yorku, kteří údajně tvora viděli také. A také mu říkali Rake. Rozhodli jsme se ptát lidí na internetu, jestli tvora také nezahlédli. Nikdo se neozval. Jeden časopis se zmínil o fotce zvláštního tvora. V Deníku se nic moc nepsalo, ale tvora také nazvali Rake. Ale to bylo vše… Nicméně, za nějaký čas se objevili lidé, co se s tvorem údajně setkali. Říkali, že s nimi Rake mluvil. Zajímalo mne, jestli Rake mluvil i s mou dcerou před tím než jí zabil. Nastavila jsem si nahrávání zvuku po dobu dvou týdnů. Každý den jsem si kontrolovala záznam. Na konci druhého týdne se zvuk rozostřil o osmi násobek normální rychlosti (a to na hodinu každý den). Na nahrávce z třetího týdne jsem zaslechla něco nového. Slyšela jsem pronikavý hlas. Byl to Rake. Ale nestihla jsem nahrávku uložit. Nikdo si jí nemohl poslechnout. Jediné co vím, je to, že to tu bylo. Od té doby si nic nepamatuji, ale hlas na nahrávce mne neustále doprovází… "Tak takové byly asi myšlenky mojí dcery… Takhle se trápila…" Říkala jsem si a v duši jsem ji litovala… Nechtěla jsem ho spatřit. Nemohla jsem spát, pořád jsem měla pocit, že je tu se mnou v pokoji. Bála jsem se toho, že se vzbudím a uvidím ho, jak mne pozoruje...
Přeložila: ScratchThem

Birthday Clown

22. května 2016 v 1:00 | ScratchThem |  Creepypasta
Byla to synova oslava pátch narozenin. Moje žena a já jsme věděli, že jsou to důležité narozeniny. Příští rok už půjde náš mal Mickey do školy, takže to je konec jedné éry ačkoliv krátké. Po dlouhém diskutován jsme se rozhodli pro zábavného klauna. Byl jsem proti tomu.
Byl jsem jednm z mnoha lid, kteří se klaunů bojí. Jako dítě jsem se třásl, vrtěl se a zrychleně dýchal. Ale náš syn nebyl. Od chvíle, kdy mu Laura koupila počítačovou hru s klaunama, miloval je. Jako otec jsem věděl, že musím dělat to, co dělá mého chlapečka nejšťastnějšího. A jestli to znamená objednávání klauna, tak objednám klauna. Kromě toho, už jsem vyrost, takže jim nedovolím aby mne vyděsili.
Nebo tak jsem doufal.
Děti si hrály na dvoře, cpaly se dortem a občerstvením a užívali si nevinně svět, jak jen mohou děti. Laura a já jsme čekali na klauna v obývacím pokoji. Měl už 30 minut zpoždění. Ale nemůžete od klauna očekávat, aby byl dochvilný. A konečně dorazil, nesl velkou růžovou tašku.
Představil se jako "Bonko" a posadil se na našem gauči. Opravdu to byl klasický klaun. Bílý make-up, nabubřelý kostým, velké boty, velký červený nos, oranžová paruka. Laura se zeptala, jestli mu může něco přinést. On odmítl. Seděl v našem obývacím pokoji něco přes 15 minut, kouřil a podupával botou. Zdálo se, že byl nervózní a mohl bych přísahat, viděl jsem ho pít z nějaké baňky. "Je to vaše první představení?" Zeptal jsem se. Zasmál se a aniž by se na mne podíval, řekl: "To je vždycky . ." Nechápal jsem co tím myslí.
Poté, co dokouřil nasadil šťastný úsměv, popadl tašku a vstal. Dal mi kohoutek. Napadlo mne, že poznal že jsem měl v dětství strach z klaunů a snažil se mne uvolnit.
Bonko vyšel ven a začala show. Žongloval, říkal vtipy, stříkal vodu kolem sebe, udělal nějaké klasické grotesky. Dokonce jsem musel uznat, že byl dobrý. A děti byly právě v transu.
"A teď pro velký konec," prohlásil. Vytáhl tři barevné krabice ze svého vaku. Vypadaly jako narozeninové dárky. "Vyber si oslavenče!"
Mickey se zamyslel. Vypadal tak roztomilý, jakoby předstíral, že je dospělý. Laura si to vyfotila. Nakonec si vybral prostřední. Bonko povzdechl a uchopil ji.
"Ach jo! Dobrá volba!" Řekl veselým hlasem. Přísahal bych že jsem v tom ale slyšel i smutek. Bonko otevřel krabici a vytáhl nůž.
Laura a já jsme byli v šoku a než jsme mohli cokoliv udělat, Bonko začal stříhat vlastní tvář. Kousky make-upu pokryté kůží spadly na zem, děti křičely. Náš malý Mickey plakal a jeho hlava byla pokratá krví klauna. Běžel jsem abych zastavil Bonka, ale on se zhroutil na zem.
Zdravotníci jej prohlásili za mrtvého. Podíval jsem se do ostatních krabic. V jednom byla malá puška a v druhé lehčí plechovka s nějakou tekutinou a krabička zápalek.

Všechny malé děti včetně Mickey museli jít na terapii. Řekli jsme policii ale ti se jen podívali na podlahu a ignorovali nás. Rozhodl jsem se, že nemohu nechat tuto ránu u konce. Sledoval jsem společnost, která nám poslala klauna.
Bylo to v malé dvoupatrové budově. Očekával jsem útěk pryč, strašidelný starý dům, ale byla to docela elegantní a moderní budova. Kráčel jsem k provozovateli a nenechal nikoho aby mne zastavil.
Rozhlédl jsem se kolem. V jeho kanceláři byly fotografie klaunů s pořezanými tvářemi, odříznutými hlavami, dírami v čele po kulkách a spálenými těly. Bylo to strašné. A na každém snímku byly malé, chudé brečící děti.

Vedoucí byl hubený muž v kravatě. Vypadal na 40 let a měl velké vyboulené oči. "Proč tohle pořád děláte?!" Neodpověděl, jen se mi smál do očí. Dva velcí kluci přišli do místnosti a táhli mě ven.

"Najdu někoho, kdo vám bude platit! Nebudu mlčet!" Usmál se na mne a těm dvoum, aby mne drželi na jednom místě.

"Milujete svou rodinu?" Zeptal se.

"Samozřejmě," řekl jsem. "To je důvod, proč jsem tady!"

"Udělal jste chybu pane," řekl. "Užijte si zbytek svého života."

Od té doby je to už 43 dnů. Stále se velmi bojím.

Přeložila: ScratchThem

The Clown Doll

21. května 2016 v 14:35 | ScratchThem |  Urban Legends
Malá dvka jménem Judi má . narozeniny, takže ji její otec vzal na nákupy pro dárek. Prošla kolem sekce panenky a vybrala malého klauna s červeným nosem, zelenými vlasy, ukazoval 5 prstů s jednou rukou za zády. "Chci tohohle klauna, tati," řekla s úsměvem. Její otec řekl: "Jasně." Malá Judi šla domů a položila klauna na jej polici a šla spát. Druhý den ráno, na ni zavolal táta: "Vstávej zlatíčko! Čas k snídani!"... Žádná odpověď. Tak šel do jejího pokoje a zaklepal na dveře. Stále žádná odpověď. Rychle otevřel dveře se strachem a uviděl Judi mrtvou na podlaze. Pak se podíval nahoru na klauna na polici. Ten nyní ukazoval prstů 6....

Origin: Nightmares
Přeložila: ScratchThem

Bubby the Clown

21. května 2016 v 13:13 | ScratchThem |  Creepypasta
Tohle je příběh o Bubby the Clown...
Bubby nebyl jako ostatní klauni...
Byl zlý, krutý a odporný...
Byl to démon.
Byl také kanibal..
Bubby bude vypadat legračně a roztomile jako ostatní klauni, kteří přijdou na oslabu malého dítěte nebo jsou v cirkuse. Je to jen proto, aby mohl dostat svou kořist. Nakonec se obrátí na tebe. Měnící se v nezastavitelné monstrum. Narostou mu ostré dlouhé špičaté zuby a roztrhané černé dásně. Prsty se promění v drápy, všechny budou kvavé, křivě vypadajcí, ale ještě tě nemohou srazit. Jeho šaty jsou potrhané, staré a zaprášené, jakoby byly zamčené v podkrov celá léta. Bude mít krvavý široký úsměv a v očích černo. Jeko make up se rozmaže a odhalí tak otevřené rány na tváři. Byl nepříjemný na pohled..
Bude příčinou pohřešovaných dětí, lidí a vražd. Ale přesto nikdo nebude vědět, že to způsobuje tento démonický klaun.. Všechno, co způsobí zůstane záhadou..
Lidé, kteří přežijí a uniknou před jeho útoky budou budou traumatizovaní a budou trpět depresemi spolu s mnoha zraněnými. Někteří budou muset jít dokonce do psychiatrických léčeben. Někteří lidé ztratí ruce a nohy, nebo jim Bubby zdeformuje tváře. Ale hlavně, nikdo nepřežije jeho zabití.
Bubby tě škrábne svým ostrým drápek, který zanechá hluboké rány. Ukousne ti maso, sundá to s ním sval a potom uvidíte svoje kosti. Bude pomalu drtit vaše kosti a roztrhá vám vnitřnosti. Nejprve rád pomalu sní tvou tvář. Jazyk a oči jsou jeho oblíbené. Brzy začne rozštěpovat tvůj trup, požrat tvůj žaludek, střeva, srdce, plíce...
Bubby obvykle nemluví, ale když to udělá, jeho hlas je velmi hluboký a pokřivený. Normálně nemůžete pochopit, co říká. Ale co můžete pochopit je jazyk, který je velmi nelidský. Stejný jako jazyk pekla. A to není žádné klišé jako: "Jsem 666" nebo něco takového. Opravdu nikdo nemůže udělat to, co říká Bubby.
Bubby je plný ďábla.
Bubby je něco, s čím se nechce nikdo setkat.
Bubby žije obvykle v hlubokých lesích, loví zvířata, nebo odpočívá.
Čeká na lidi.
Bubby je také velmi vysoký. Asi 9 stop.
Někteří lidé hlásí, že vidí znepokojujícího klauna na procházce městem.
Někteří z vás možná četli nebo sledovali Stephena Kinga "IT", ale tento klaun není jako Pennywise. Bubby je strašnější než Pennywise.
Prosím dávejte si pozor a nevěřte klaunům.
Protože ten klaun, kterého potkáš je sladký a srandovní, ale je to pravěpodobně Bubby čekajíc na to, až se z tebe může najíst.
Kdo ví.
Možná se Bubby dívá jak tohle píšu. Možná Bubby sleduje jak tohle čtete. Možná je ten kdo tohle píše Bubby.
Takže... Bojíte se klaunů?
Origin: Nightmares
Přeložila: ScratchThem... Nebo... Bubby?

4th Of July

21. května 2016 v 12:34 | ScratchThem |  Creepypasta
Když přemýšlíte o 4. červenci, všichni si představujete letní vzduch, párky v rohlíku a hamburgery, grilování a shromažďování kolem zábavní pyrotechniky. Vy ale nevíte o tchýni, která umisťuje nevhodné rozhovory na zcela jinou úroveň. Téměř před rokem jsem měla 4. července fajn den a byla jsem nadšená, že jej oslavím se svým manželem. Byla jsem nadšená, protože jsem měla možnost strávit den za slunečného letního počasí s J a nechtít nic víc než trávit tento čas v relaxaci u bazénu a popíjení nápoje.
Moje tchýně z pekla měla však jiný názor. Každý svátek, ať už to oslavíme nebo ne, je to pro ni velká produkce. Takže ona trvala na tom, že budeme slavit 4. července jak se to dělá běžně. Počítám, jak špatné to může být?... Bylo to taaaak strašný.
Teď, než půjdeme dál, dovolte mi představit vám, co to znamená žít v Missouri. To znamená, že léta jsou horká a vlhká tak, že jsou všechny okna vždycky zamlžená. A ještě k tomu máme samé puchýře. Vyjdete ven, a když se zhluboka nadechnete, uctíte vlhko v plicích. Takže první věc, na kterou se myslí když se řekne 4. července se točí kolem vody. Je to jediný způsob jak porazit teplo. Takže když ona řekne oslavit 4. července, už myslím na to, že vyžádám vodu z celé vesnice, nebo možná jen zůstanu hodně uvnitř, čehož já však nejsem fanoušek, protože moc pracuju a jen málokdy se mi naskytne čas být na slunci. A teď jak jde naše rutina: Za prvé, muži se oddělí od žen a jdou hrát golf.... Ve žhnoucm slunci. Hrajou hodiny. Ženy jdou nakupovat... Hodiny. Nemohu přijít na nic co bych nechtěla dělat méně na můj drahocený čas než ho strávit v horkém dnu nakupováním a ještě k tomu s tchýní.
Tato nečekaná separace pohlaví se ukázala být škodlivá. Pro ni to bylo rozděl a panuj. Aniž by mne manžel chránil, nebo zabránil jejího útoku byla jsem sedící kachna... Jdeme do velikého obchodu s oblečením pro starší ženy a když jsme v něm chodili byla jsem v polovině příběhu, který jsem jí říkala. Před dveřma mne přeruší a řekne: "Zlatíčko, nemusíš nakupovat ve velkém úseku dívky?" Můj obličej měl vzhled záměny. Přemýšlím, jestli je to rozděleno na drobné a běžné. Dívám se kolem sebe a uvědomuji si, ne, to je jenom zase její normální nenávistný já. Tak jsem řekla "ne" a jednoduše jsem se vrátila k vypravování příbehu a snažila jsem se nahodit na místo, kde jsem skončila. Opět mne zastavila a řekla "Jseš si jistá? jakou velikost máš, tak 10?" Zase, měla jsem 130 liber a byla jsem tak o 3-4 velikosti větší a zjevně není nikde blízko něco, co by mi padlo. A já prostě řekla "ne" a snažila se rozpohybovat ten příběh když tu mne opět zastaví a řekne: "Dobře, jakou velikost nosíš?"Tohle říkala pořád dokola a dokola bez ohledu na to, jak těžce jsem se snažila změnit téma. Tato žena nepoleví, trvala na tom abych jí řekla mou velikost a opět se snaží, dokopat se k mé váze. Moc špatné pro ni, že ji o tom nemám zakomplexovanou, jsem jen opravdu podrážděná z jejích bijících očí, krutých pokusů, abych se cítila menší osoby. V ten den jsme se přesunuly k šatnám a moje tchýně zkoušela outfit po outfitu. Její sestra a švagrová jsou zde také a zkoušejí na sebe mnoho věcí. Nenašla jsem nic, co by mi padlo a to byl jen první obchod, takže jsem v šatně spíše víc pro morální podporu, říkat: "Vypadáš skvěle," nebo "Tohle není pro tebe," zkrátka to, co potřebuje slyšet každá žena při nakupování. Sedím na pohovce u velkého zrcadla když jedna teta J vyjde v krásné horní části. Já jsem samozřejmě konala svou povinnost a řekla: "To vypadá báječně!" Usmívá se, šťastě jako každá žena, která vypadá stále úžasně když nakupuje v ženské sekci, a odkráčela zpět do šatny, aby si vyzkoušela něco jiného. Potom vyjde ven moje tchýně. Je v černých šatech s květinovým vzorem, na který se hned dívá v zrcadle. Otočí se na mne, na můj názor a než mohu něco říct, řekne: "Proč se nesnažíš sehnat něco na sebe?" Řekla jsem jí, že jsem nenašla nic, co bych postrádala. Čím dál tím víc na mne tlačila. "Ty mi říkáš, že jsi v celém obchodě nenašla nic, co by se ti líbilo?" Já jsem řekla ne, že je velmi těžké najít něco pro mne, co se na mne vejde podélně vzhledem k mé výšce. Každý, kdo nakupoval oblečení a je více než 5'5 "ví, jestli se vejde do délky, nevejde se všude jinde, to platí ještě hůř pro oblečení v dámském oddělení (na rozdíl od juniorů). Když to uslyšela, dala mi ten samý jedovatý pohled, který vidím pokaždé těsně před tím, než udeří. Přimhouřila své malé zlostné oči. "Ty krávo!" Řekla drsně a běžela zpět do šatny.. Já nechala otevřenou pusu dokořán.
Večer se blíží a stejně tak i ukončení tohohle a shledání se zpět s muži. Nemohla jsem se dočkat až uvidím J, posílám manželovi text s "krávou" a jsem nadšená, že odpočtávání může začít. Vidím světlo na konci tunelu a utíkám pro něj.
Jsme všichni v horkém autě, jedeme zpátky když moje tchýně začala mluvit o tom co četla za knihu. Řekla mi, že se to jmenuje 50 odstínů šedi a zeptala se, jestli jsem o tom někdy slyšela. Řekla jsem ne, ale viděla jsem hodně lidí, kteří o tom psali na facebooku. Já opravdu miluji čtení a myslela jsem si, že tohle je asi hodně dobrá kniha, když to všichni čtou. Zdála se být nadšená a řekla mi o čem kniha je. Vysvětluje mi, že má celou trilogii a četla vše. Každý kdo to četl nebo kdo o knize slyšel ví, proč tenhle den jde od desíti k pěti. Ona to odkázala na erotický román, který je extrémně grafický v přírodě. A pokud tahle konverzace nevyzněla trapně, začala mluvit o mlácení. Nyní, jak jsem řekla předtím, šla jsem do státní školy a moje výška byla velmi vysoká, takže jsem slyšela pěkně drsné věci, ale to nění zdaleka to nejhorší.
Dokonce jsem viděla na její telefon přes její brýle a na fotky z něj. Cítila jsem se, jako bych právě byla porušena. Posílám šílený text na mého manžela, SOS o pomoc, ale není tam žádná naděje. Jsem v pasti v jedoucím autě s touto nechutnou ženou a měla jsem poslouchat jak se to dělá. Žádné množství snaze změnit téma ji nezastavilo. Když jsem si myslela, že horší to být nemůže, začala mluvit o jejím sexuální životem s manželem... Ano, to je přesně to, co chci slyšet, moje tchýně mluví o dvou seniorech a o jejích sexuálních návycích v ložnici. Jsem si jistá, že jsem právě zvracela... To bylo ono, nemohla jsem poslouchat jediné slovo od ní.. Otevřu ústa a ona říká, "Tak a teď něco o tobě a jak vy dva ..." Zeptala se mne na sex s mým synem ... A tohle bylo moc... Právě jsem dostala oficiálně slovní facku přes obličej. Byla jsem urážena o mé váze, kterou nazývá kráva, musela jsem poslouchat nechutný rozhovoru o sexu atd. Jsem si docela jistá, že jsem omdlela, protože jsem nemohla být zodpovědná za to, co se stalo potom...

Origin: Nigtmares
Přeložila: ScratchThem

Bloody Mary

19. května 2016 v 21:34 | ScratchThem |  Creepypasta
Žila hluboko v lese v malém domku a prodávala bylinky potřebné pro bydlení. Lidé žijící nedaleko města jí řkali Bloody Mary a říkali, že je čarodějnice. Nikdo se neopovážil přejít její hranici územ ze strachu, že by jejich krávy přestaly dojit, že by jejich zásoby potravin uhnily před zimou, jejich děti by onemocněly a ze spoustu jiných věcí, které by se jim mohly stát.
Pak začaly ve vesnicni jedna po druhé mizet dívky...
Nikdo nevěděl kam zmizely. Žalem zdrcené rodiny se vydaly hledat do lesů, místních budov, stavenišť, chlévů a stodol, ale nikde ani stopa po zmizelých dívkách.
Několik odvážlivců se dokonce vypravilo podívat se k domu Bloody Mary zda-li to nebyla ona, ale ona to vždy popřela a říkala, že ani nevěděla, že se něco takového děje.
Ale lidé si všimli, že se nějak zvláštně.. změnila..
Vypadala mladší a atraktivnější.
Sousedé si mysleli, že vina spadá na ni, ale neměli žádný důkaz.
Přišla noc, když tu najednou se mlynářova dcera zvedla z postele a jako omámená následovala zvuk, který slyšela jen ona.
Mlynáova žena seděla v kuchyni, protože měla bolest zubů a užívala lék, který jí přinesla její dcera společně s bylinkami. Náhle spatřila, jak dcera opouští dům.
Zakřičela na svého manžela a následovala ji. Mlynář přiběhl v noční košili. Společně se snažili dívku zastavit, ale ta stále následovala ten zvuk daleko od vesnice..
Jejich zoufalé výkřiky probudily ostatní sousedy. Přispěchali nebohé rodině na pomoc když tu najednou jeden z farmářů spatřil zvláštní světlo na kraji lesa.
Pár vesničanů ho tam následovalo, když tu najednou spatřili Bloody Mary, stojící před starým dubem s kouzelnou hůlkou v ruce, namířenou na dceru mlynáře. Vesničané vzali své zbraně a vidle a rozběhli se směrem k čarodějnici. Když uslyšela jejich výkřiky a spatřila, jak k ní běží ozbrojený dav, utekla do lesa. Farmář, který to původně spatřil, si s sebou vzal zbraň se stříbrnými kulkami pro případ, že by na sousedy zaútočila nějaká nadpřirozená síla. Namířil na čarodějnici a zmáčknul spoušť. Kulka zasáhla Bloody Mary do kyčle a ona se svalila na zem. Naštvaní vesničané ji popadli za ramena a odnesli jí na pole. Tam se ji chystali upálit u kůlu. Ještě před tím než se čarodějnici dostal do plic jedovatý dým vykřikla Bloody Mary prokletí, zasahující celou vesnici.
Pokud někdo její jméno vysloví nahlas před zrcadlem, sešle na něj svého ducha aby se pomstil lidem za její strašnou smrt. Když byla mrtvá, vesničané šli do jejího domu v lese a našli tam hroby mrtvých děvčat, která Bloody Mary zavraždila. Použila jejich těla, aby získala mládí.
Od té doby, každý, kdo je natolik hloupý a řekne jméno Bloody Mary před zrcadlem třikrát za sebou, posedne ho duch zlé čarodějnice.
Říká se, že ti rozcupuje tělo na malé kousíčky a vytrhne ti duši ze zohaveného těla.
Duše těchto nešťastných budou hořet ve stejných mukách jako Bloody Mary.
A budou navždy uvězněni v zrcadle.

Přeložila: ScratchThem

Party

18. května 2016 v 1:00 | ScratchThem |  MyPasta
Včera večer jsem se vracel z divadla a zastavila mne na ulici jedna dívka. Vůbec jsem jí neviděl do tváře, ale představila se jako moje kamarádka Nicky. Inu, mluvila tak, byla stejně vysoká a měla světlé vlasy jako Nicky. Pozvala mne k ní domů, že prý se tam koná nějaká párty. S radostí jsem to přijmul ačkoliv bylo už 22:13. Moc si z toho večera nepamatuji, jen to, že jsem se tam opil a udělal tam velikou zpoušť. Rozkopal jsem tam kytky, zničil jednu židli, roztrhal její oblečení, rozbil okno a bůh ví co ještě. Inu, ráno jsem se probudil u mne v posteli. Bylo mi na zvracení.
Uběhl asi den a já jsem se posadil k počítači a chystal se napsat Nicky omluvný email. Zněl přesně takto:

Mike: Milá Nicky,
Moc se ti omlouvám za to, jak jsem se včera choval na tvé párty. Všechny ty škody, co jsem způsobil ti rád zaplatím. Vím, že asi není moc dobré vymlouvat se na alkohol.. Ale... Mne nic jiného nezbývá.

Když jsem to dopsal, v kuchyni něco zašramotilo a já uslyšel něčí dech, ale když jsem se chtěl zvednou a podívat se tam, odepsala mi...
...To co mi odepsala mne paralyzovalo...

Nicky: Jaká párty?

Oblíbené blogy

17. května 2016 v 20:42 | ScratchThem
Tohle jsem chtěla udělat už někdy od ledna, protože jsem chtěla mít v menu jen ty základní info, rubriky atd. Jednou jsem se do toho pustila, ale hned jsem toho nechala :D Tohle mi zabralo asi tak 3 dny! 3 dny, chápete to? :D Je to nesmírná piplačka všechny ty oblíbené blogy nashromáždit, seřadit je a ještě k nim něco napsat O-O. Ale aspoň to konečně budu mít! Yeesss.. Hele lidičky, ještě to poupravím a pár věcí tam dopíšu.
A omlouvám se za chybky, svádím to na počítač, který za to opravdu může!

Where Bad Kids Go

17. května 2016 v 1:00 | ScratchThem |  Creepypasta
Muselo mi být tak 6 nebo 7 let, když jsem žila v Libanonu. V té době byla země zpustošena válkou a vraždy byly běžné a časté. Vzpomínám si během mimořádně zlé doby, kdy bombardování málokdy zastavilo, zůstávala jsem doma sedět naproti mé televizi a sledovat velmi, velmi podivnou show.

Byla to dětská show, která trvala asi 30 minut a obsahovala podivné a zlověstné obrazy. Do tohoto dne věřím, že je to tence zahalený pokus ze strany médií k používání děsivé taktiky, jak udržet děti na svém místě, protože ponaučení každé epizody se točilo kolem velmi nervózních ideologiích: věci jako "špatné děti zůstanou dlouho vzhůru," "špatné děti mají své ruce pod přikrývkou, když spí," a "špatné děti kradou v noci jídlo z ledničky."

Bylo to velmi divné, a na začátek v Arabštině. Moc jsem tomu nerozuměla, ale velká část obrázků byla velmi grafická a komplexní. Byla to věc, která při mne držela nejvíce, nicméně to byl závěr scény. To bylo v každé epizodě velmi podobné. Kamera se přiblížila na staré, rezavé, zavřené dveře. Jak se dostala blíž ke dveřím, byl zde slyšet podivný a někdy i více bolestný křik. Bylo to nesmírně děsivé, zejména pro děti. Potom se na obrazovce objeví text v Arabském čtení: "To je místo, kam špatné děti chodí". Nakonec obraz i zvuk vypadnul a to je konec epizody.

Asi 15 nebo 16 let později jsem se stala fotografkou pro noviny. Ta show zůstala v mé mysli po celý život, vzácně vyskakující se v mých myšlenkách. Nakonec jsem měla dost a rozhodla jsem se udělat nějaký výzkum. Nakonec se mi podařilo odhalit umístění studia, kde byly z velké části epizody natáčeny. Po dalším výzkumu jsem tam přijela a zjistila že to bylo a je neobydlené a po válce opuštěné.

Vstoupila jsem do budovy se svým fotoaparátem. Zevnitř byla budova vyhořelá. Buď vypukl požár a nebo chtěl někdo spálit všechen nábytek. Po několika hodinách opatrného zkoumání studia jsem našla izolované dveře které vedly z místnosti. Poté co jsem prorazila několik starých zámků a podařilo se mi prolomit a otevřít těžké dveře, zůstala jsem zmrazena ve dveřích po dobu několik minut. Na podlaze byly stopy krve, výkaly a drobné úlomky kostí. Byla to malá místnost ale mimořádně morbidní scény...

Co mne skutečně vyděsilo bylo, že to co mi bránilo v průchodu sem bylo přišroubované a mikrofon visel ze stropu uprostřed místnosti...
Přeložila: ScratchThem

Falling

16. května 2016 v 3:00 | ScratchThem |  Micropasty
Padám...

Padal jsem .... Oh, já si nepamatuji nic víc. Několik milionů let? Ale na tom nezáleží, čas je bezvýznamný v nekonečnu.

Není tady nic moc k povězení. Zrovna jsem seděl doma, bolelo mne v hrudi a padal jsem. Zpočátku jsem křičel a čekal až se moje lebka roztříští o zem. To se nestalo. O několik dní později jsem si konečně uvědomil, že to nemusí skončit v dohledné době. Neudělal jsem nic špatně, nic dobře. Neudělal jsem nic.

A přesto padám.

Nemohu vidět nic jenom prázdné temnoty.

Nemohu slyšet nic, jenom vzduch svištějící kolem mých uší. (Myslím, že tam dole musí být vzduch když "tady" je)

Necítím nic, kromě mého rozkládajícího se těla.

Cítím mou kůži, pochroumanou a zlomenou. Některé části odletěly pryč do prázdna. Zvykl jsem si na bolest. Je to mnohem zajímavější než věčné nic.

Křičet? Vzdal jsem se po jednom nebo dvou staletí. Nemá to smysl. Ne že by tu bylo moc co dělat.

Možná jednou zemřu. Ať mne čeká cokoliv, musí to být lepší než tohle.

Opravdu, jediná věc, která mne v tuto chvíli skutečně děsí je, že jsem už mrtvý.

Origin: Creepypasta
Přeložila: ScratchThem
Kopírování článků je zakázáno!