Květen 2016

The Rake

29. května 2016 v 20:46 | ScratchThem |  Creepypasta
Během léta roku 2003 se staly v severovýchodních Spojených státech podivné věci. Spojovala je jedna zvláštní věc - neznámý humanoidní tvor. Dochovalo se několik malých důkazů od svědků. Ale všechny důkazy zveřejněné on-line byly záhadně zničeny…
Většina důkazů pochází z vesnice ve státu New York v Idahu. Ale ,,The Rake" se objevoval po celém světě. Lidé vypovídali o setkání s tímto tvorem neznámého původu. Jejich emoce se pohybovaly od traumatické úrovně strachu a znepokojení až k téměř dětské touze a zvědavosti zjistit, co je ten tvor zač. V publikovaných verzích ale není vyzobrazen ten děsivý pocit a trauma z toho, že se Rake zase vrátí. Lidé jsou touto vzpomínkou poznamenáni po celý život. Všechny rozhovory a informace byly pořízeny během jednoho roku důkladných průzkumů.
Deník sebevraha 1964
,, Před tím, než ukončím svůj život, musím zmírnit tu vinu a bolest, za to, že jsem se do toho zapletl. Není to vina nikoho jiného než mě. Cítil jsem jeho přítomnost. Když jsem se probudil, spatřil jsem ho. Když jsem se probudil znova, slyšel jsem jeho hlas a podíval se mi do očí. Vždycky když se probudím, vidím tu hrůzu. Mám šílený strach. Nesmím se už nikdy probudit. Sbohem."
Na stejné dřevěné krabici kde byly prázdné obálky adresované Williamovi a Rose, byl ještě jeden dopis bez obálky:
,, Má nejdražší Linnie, modlím se za tebe. Vyslovil tvé jméno."
Zápisky z deníku (přeloženo ze španělštiny) 1880
,, Mám zkušenosti s neznámou bytostí. Nikdy jsem nezažil větší hrůzu. Když zavřu oči, pořád vidím ty jeho hluboké a černé.. Díval se na mne a potom se mě dotknul. Jeho dotek byl vlhký a studený. Nemůžu usnout. Jeho hlas….(nesrozumitelný text)."
Marinerův deník 1691
,, Přišel ke mně ve spánku. Cítil jsem, jak šmátrá po mé posteli. Vzal všechno. Musíme se vrátit do Anglie. Rake po nás chtěl, abychom odešli z domu a už se nevraceli."
Od svědka 2006
,, Před třemi lety, přesně 4. července, jsme se s rodinou vrátili z Niagarských vodopádů. Všichni jsme byli vyčerpání z dlouhé namáhavé jízdy a tak jsme si všichni šli ihned lehnout. Okolo 4. hodiny ranní jsem se vzbudila. Musela jsem na záchod. Vedle mě byl můj muž, kterého jsem nedopatřením vzbudila. Omluvila jsem se, že se musím dostat z postele. Když se otočil čelem ke mně, zalapal po dechu a škubnul sebou tak rychle, že mě málem shodil z postele. Pak jakoby zkameněl a jenom hleděl před sebe. Upřeně zíral za mne. Když si mé oči zvykly na tmu, podívala jsme se jeho směrem, abych se podívala na to, co ho tolik vystrašilo. U nohou naší postele sedělo neznámé stvoření. Vypadalo jako nahý muž, ale bylo to větší.
Poloha jeho těla byla až nepřirozená, jakoby něco toho tvora přejelo. Z nějakého důvodu, mne hned vystrašilo to, co se mu stalo. Měla jsem takový pocit, že bychom mu měla pomoci. Můj manžel se na to díval zpoza mého ramena. Tvor se s námahou vyškrábal na naší postel. Byl blízko. Asi půl metru od manželova obličeje. Byl úplně zticha po dobu asi 30ti sekund. Jenom zíral na mého manžela. Tvor se najednou otočil a začal utíkat ven z našeho pokoje. Utíkal k pokojům našich dětí. Vykřikla jsem a popadla jsem baterku. Chtěla jsem ho zastavit dřív, než jim něco udělá. Dostala jsem se na chodbu a spatřila jsem ho asi dvacet metrů ode mně . Otočil se na mě. Byl celý od krve. Zapnula jsem světlo a spatřil jsem kousek od něho ležet moji dceru Claru. Tvor utíkal dolů po schodech, zatímco jsem já s manželem pomáhali naší dceře. Byla velmi těžce zraněná. "To byl Rake" vydechla. Můj manžel spěchal s dcerou do nemocnice. Nepřežili. Tato zpráva se rozšířila velice rychle. Policie byla ochotná ihned řešit tento zvláštní případ. Nicméně, tento příběh se nikdy nedostal do televizních zpráv ani novin. Po dobu několika měsíců jsem se synem Justinem pobývala v hotelu nedaleko mých rodičů. Poté, co jsem se znova vrátila do našeho domu, rozhodla jsem se hledat pravdu sama. Nakonec jsem v jiném městě našla muže se stejným příběhem. Když jsme se dostali do kontaktu, začal mi vyprávět o svých zkušenostech. Věděl o dvou dalších lidí z New Yorku, kteří údajně tvora viděli také. A také mu říkali Rake. Rozhodli jsme se ptát lidí na internetu, jestli tvora také nezahlédli. Nikdo se neozval. Jeden časopis se zmínil o fotce zvláštního tvora. V Deníku se nic moc nepsalo, ale tvora také nazvali Rake. Ale to bylo vše… Nicméně, za nějaký čas se objevili lidé, co se s tvorem údajně setkali. Říkali, že s nimi Rake mluvil. Zajímalo mne, jestli Rake mluvil i s mou dcerou před tím než jí zabil. Nastavila jsem si nahrávání zvuku po dobu dvou týdnů. Každý den jsem si kontrolovala záznam. Na konci druhého týdne se zvuk rozostřil o osmi násobek normální rychlosti (a to na hodinu každý den). Na nahrávce z třetího týdne jsem zaslechla něco nového. Slyšela jsem pronikavý hlas. Byl to Rake. Ale nestihla jsem nahrávku uložit. Nikdo si jí nemohl poslechnout. Jediné co vím, je to, že to tu bylo. Od té doby si nic nepamatuji, ale hlas na nahrávce mne neustále doprovází… "Tak takové byly asi myšlenky mojí dcery… Takhle se trápila…" Říkala jsem si a v duši jsem ji litovala… Nechtěla jsem ho spatřit. Nemohla jsem spát, pořád jsem měla pocit, že je tu se mnou v pokoji. Bála jsem se toho, že se vzbudím a uvidím ho, jak mne pozoruje...
Přeložila: ScratchThem

Birthday Clown

22. května 2016 v 1:00 | ScratchThem |  Creepypasta
Byla to synova oslava pátch narozenin. Moje žena a já jsme věděli, že jsou to důležité narozeniny. Příští rok už půjde náš mal Mickey do školy, takže to je konec jedné éry ačkoliv krátké. Po dlouhém diskutován jsme se rozhodli pro zábavného klauna. Byl jsem proti tomu.
Byl jsem jednm z mnoha lid, kteří se klaunů bojí. Jako dítě jsem se třásl, vrtěl se a zrychleně dýchal. Ale náš syn nebyl. Od chvíle, kdy mu Laura koupila počítačovou hru s klaunama, miloval je. Jako otec jsem věděl, že musím dělat to, co dělá mého chlapečka nejšťastnějšího. A jestli to znamená objednávání klauna, tak objednám klauna. Kromě toho, už jsem vyrost, takže jim nedovolím aby mne vyděsili.
Nebo tak jsem doufal.
Děti si hrály na dvoře, cpaly se dortem a občerstvením a užívali si nevinně svět, jak jen mohou děti. Laura a já jsme čekali na klauna v obývacím pokoji. Měl už 30 minut zpoždění. Ale nemůžete od klauna očekávat, aby byl dochvilný. A konečně dorazil, nesl velkou růžovou tašku.
Představil se jako "Bonko" a posadil se na našem gauči. Opravdu to byl klasický klaun. Bílý make-up, nabubřelý kostým, velké boty, velký červený nos, oranžová paruka. Laura se zeptala, jestli mu může něco přinést. On odmítl. Seděl v našem obývacím pokoji něco přes 15 minut, kouřil a podupával botou. Zdálo se, že byl nervózní a mohl bych přísahat, viděl jsem ho pít z nějaké baňky. "Je to vaše první představení?" Zeptal jsem se. Zasmál se a aniž by se na mne podíval, řekl: "To je vždycky . ." Nechápal jsem co tím myslí.
Poté, co dokouřil nasadil šťastný úsměv, popadl tašku a vstal. Dal mi kohoutek. Napadlo mne, že poznal že jsem měl v dětství strach z klaunů a snažil se mne uvolnit.
Bonko vyšel ven a začala show. Žongloval, říkal vtipy, stříkal vodu kolem sebe, udělal nějaké klasické grotesky. Dokonce jsem musel uznat, že byl dobrý. A děti byly právě v transu.
"A teď pro velký konec," prohlásil. Vytáhl tři barevné krabice ze svého vaku. Vypadaly jako narozeninové dárky. "Vyber si oslavenče!"
Mickey se zamyslel. Vypadal tak roztomilý, jakoby předstíral, že je dospělý. Laura si to vyfotila. Nakonec si vybral prostřední. Bonko povzdechl a uchopil ji.
"Ach jo! Dobrá volba!" Řekl veselým hlasem. Přísahal bych že jsem v tom ale slyšel i smutek. Bonko otevřel krabici a vytáhl nůž.
Laura a já jsme byli v šoku a než jsme mohli cokoliv udělat, Bonko začal stříhat vlastní tvář. Kousky make-upu pokryté kůží spadly na zem, děti křičely. Náš malý Mickey plakal a jeho hlava byla pokratá krví klauna. Běžel jsem abych zastavil Bonka, ale on se zhroutil na zem.
Zdravotníci jej prohlásili za mrtvého. Podíval jsem se do ostatních krabic. V jednom byla malá puška a v druhé lehčí plechovka s nějakou tekutinou a krabička zápalek.

Všechny malé děti včetně Mickey museli jít na terapii. Řekli jsme policii ale ti se jen podívali na podlahu a ignorovali nás. Rozhodl jsem se, že nemohu nechat tuto ránu u konce. Sledoval jsem společnost, která nám poslala klauna.
Bylo to v malé dvoupatrové budově. Očekával jsem útěk pryč, strašidelný starý dům, ale byla to docela elegantní a moderní budova. Kráčel jsem k provozovateli a nenechal nikoho aby mne zastavil.
Rozhlédl jsem se kolem. V jeho kanceláři byly fotografie klaunů s pořezanými tvářemi, odříznutými hlavami, dírami v čele po kulkách a spálenými těly. Bylo to strašné. A na každém snímku byly malé, chudé brečící děti.

Vedoucí byl hubený muž v kravatě. Vypadal na 40 let a měl velké vyboulené oči. "Proč tohle pořád děláte?!" Neodpověděl, jen se mi smál do očí. Dva velcí kluci přišli do místnosti a táhli mě ven.

"Najdu někoho, kdo vám bude platit! Nebudu mlčet!" Usmál se na mne a těm dvoum, aby mne drželi na jednom místě.

"Milujete svou rodinu?" Zeptal se.

"Samozřejmě," řekl jsem. "To je důvod, proč jsem tady!"

"Udělal jste chybu pane," řekl. "Užijte si zbytek svého života."

Od té doby je to už 43 dnů. Stále se velmi bojím.

Přeložila: ScratchThem

The Clown Doll

21. května 2016 v 14:35 | ScratchThem |  Urban Legends
Malá dvka jménem Judi má . narozeniny, takže ji její otec vzal na nákupy pro dárek. Prošla kolem sekce panenky a vybrala malého klauna s červeným nosem, zelenými vlasy, ukazoval 5 prstů s jednou rukou za zády. "Chci tohohle klauna, tati," řekla s úsměvem. Její otec řekl: "Jasně." Malá Judi šla domů a položila klauna na jej polici a šla spát. Druhý den ráno, na ni zavolal táta: "Vstávej zlatíčko! Čas k snídani!"... Žádná odpověď. Tak šel do jejího pokoje a zaklepal na dveře. Stále žádná odpověď. Rychle otevřel dveře se strachem a uviděl Judi mrtvou na podlaze. Pak se podíval nahoru na klauna na polici. Ten nyní ukazoval prstů 6....

Origin: Nightmares
Přeložila: ScratchThem

Bubby the Clown

21. května 2016 v 13:13 | ScratchThem |  Creepypasta
Tohle je příběh o Bubby the Clown...
Bubby nebyl jako ostatní klauni...
Byl zlý, krutý a odporný...
Byl to démon.
Byl také kanibal..
Bubby bude vypadat legračně a roztomile jako ostatní klauni, kteří přijdou na oslabu malého dítěte nebo jsou v cirkuse. Je to jen proto, aby mohl dostat svou kořist. Nakonec se obrátí na tebe. Měnící se v nezastavitelné monstrum. Narostou mu ostré dlouhé špičaté zuby a roztrhané černé dásně. Prsty se promění v drápy, všechny budou kvavé, křivě vypadajcí, ale ještě tě nemohou srazit. Jeho šaty jsou potrhané, staré a zaprášené, jakoby byly zamčené v podkrov celá léta. Bude mít krvavý široký úsměv a v očích černo. Jeko make up se rozmaže a odhalí tak otevřené rány na tváři. Byl nepříjemný na pohled..
Bude příčinou pohřešovaných dětí, lidí a vražd. Ale přesto nikdo nebude vědět, že to způsobuje tento démonický klaun.. Všechno, co způsobí zůstane záhadou..
Lidé, kteří přežijí a uniknou před jeho útoky budou budou traumatizovaní a budou trpět depresemi spolu s mnoha zraněnými. Někteří budou muset jít dokonce do psychiatrických léčeben. Někteří lidé ztratí ruce a nohy, nebo jim Bubby zdeformuje tváře. Ale hlavně, nikdo nepřežije jeho zabití.
Bubby tě škrábne svým ostrým drápek, který zanechá hluboké rány. Ukousne ti maso, sundá to s ním sval a potom uvidíte svoje kosti. Bude pomalu drtit vaše kosti a roztrhá vám vnitřnosti. Nejprve rád pomalu sní tvou tvář. Jazyk a oči jsou jeho oblíbené. Brzy začne rozštěpovat tvůj trup, požrat tvůj žaludek, střeva, srdce, plíce...
Bubby obvykle nemluví, ale když to udělá, jeho hlas je velmi hluboký a pokřivený. Normálně nemůžete pochopit, co říká. Ale co můžete pochopit je jazyk, který je velmi nelidský. Stejný jako jazyk pekla. A to není žádné klišé jako: "Jsem 666" nebo něco takového. Opravdu nikdo nemůže udělat to, co říká Bubby.
Bubby je plný ďábla.
Bubby je něco, s čím se nechce nikdo setkat.
Bubby žije obvykle v hlubokých lesích, loví zvířata, nebo odpočívá.
Čeká na lidi.
Bubby je také velmi vysoký. Asi 9 stop.
Někteří lidé hlásí, že vidí znepokojujícího klauna na procházce městem.
Někteří z vás možná četli nebo sledovali Stephena Kinga "IT", ale tento klaun není jako Pennywise. Bubby je strašnější než Pennywise.
Prosím dávejte si pozor a nevěřte klaunům.
Protože ten klaun, kterého potkáš je sladký a srandovní, ale je to pravěpodobně Bubby čekajíc na to, až se z tebe může najíst.
Kdo ví.
Možná se Bubby dívá jak tohle píšu. Možná Bubby sleduje jak tohle čtete. Možná je ten kdo tohle píše Bubby.
Takže... Bojíte se klaunů?
Origin: Nightmares
Přeložila: ScratchThem... Nebo... Bubby?

4th Of July

21. května 2016 v 12:34 | ScratchThem |  Creepypasta
Když přemýšlíte o 4. červenci, všichni si představujete letní vzduch, párky v rohlíku a hamburgery, grilování a shromažďování kolem zábavní pyrotechniky. Vy ale nevíte o tchýni, která umisťuje nevhodné rozhovory na zcela jinou úroveň. Téměř před rokem jsem měla 4. července fajn den a byla jsem nadšená, že jej oslavím se svým manželem. Byla jsem nadšená, protože jsem měla možnost strávit den za slunečného letního počasí s J a nechtít nic víc než trávit tento čas v relaxaci u bazénu a popíjení nápoje.
Moje tchýně z pekla měla však jiný názor. Každý svátek, ať už to oslavíme nebo ne, je to pro ni velká produkce. Takže ona trvala na tom, že budeme slavit 4. července jak se to dělá běžně. Počítám, jak špatné to může být?... Bylo to taaaak strašný.
Teď, než půjdeme dál, dovolte mi představit vám, co to znamená žít v Missouri. To znamená, že léta jsou horká a vlhká tak, že jsou všechny okna vždycky zamlžená. A ještě k tomu máme samé puchýře. Vyjdete ven, a když se zhluboka nadechnete, uctíte vlhko v plicích. Takže první věc, na kterou se myslí když se řekne 4. července se točí kolem vody. Je to jediný způsob jak porazit teplo. Takže když ona řekne oslavit 4. července, už myslím na to, že vyžádám vodu z celé vesnice, nebo možná jen zůstanu hodně uvnitř, čehož já však nejsem fanoušek, protože moc pracuju a jen málokdy se mi naskytne čas být na slunci. A teď jak jde naše rutina: Za prvé, muži se oddělí od žen a jdou hrát golf.... Ve žhnoucm slunci. Hrajou hodiny. Ženy jdou nakupovat... Hodiny. Nemohu přijít na nic co bych nechtěla dělat méně na můj drahocený čas než ho strávit v horkém dnu nakupováním a ještě k tomu s tchýní.
Tato nečekaná separace pohlaví se ukázala být škodlivá. Pro ni to bylo rozděl a panuj. Aniž by mne manžel chránil, nebo zabránil jejího útoku byla jsem sedící kachna... Jdeme do velikého obchodu s oblečením pro starší ženy a když jsme v něm chodili byla jsem v polovině příběhu, který jsem jí říkala. Před dveřma mne přeruší a řekne: "Zlatíčko, nemusíš nakupovat ve velkém úseku dívky?" Můj obličej měl vzhled záměny. Přemýšlím, jestli je to rozděleno na drobné a běžné. Dívám se kolem sebe a uvědomuji si, ne, to je jenom zase její normální nenávistný já. Tak jsem řekla "ne" a jednoduše jsem se vrátila k vypravování příbehu a snažila jsem se nahodit na místo, kde jsem skončila. Opět mne zastavila a řekla "Jseš si jistá? jakou velikost máš, tak 10?" Zase, měla jsem 130 liber a byla jsem tak o 3-4 velikosti větší a zjevně není nikde blízko něco, co by mi padlo. A já prostě řekla "ne" a snažila se rozpohybovat ten příběh když tu mne opět zastaví a řekne: "Dobře, jakou velikost nosíš?"Tohle říkala pořád dokola a dokola bez ohledu na to, jak těžce jsem se snažila změnit téma. Tato žena nepoleví, trvala na tom abych jí řekla mou velikost a opět se snaží, dokopat se k mé váze. Moc špatné pro ni, že ji o tom nemám zakomplexovanou, jsem jen opravdu podrážděná z jejích bijících očí, krutých pokusů, abych se cítila menší osoby. V ten den jsme se přesunuly k šatnám a moje tchýně zkoušela outfit po outfitu. Její sestra a švagrová jsou zde také a zkoušejí na sebe mnoho věcí. Nenašla jsem nic, co by mi padlo a to byl jen první obchod, takže jsem v šatně spíše víc pro morální podporu, říkat: "Vypadáš skvěle," nebo "Tohle není pro tebe," zkrátka to, co potřebuje slyšet každá žena při nakupování. Sedím na pohovce u velkého zrcadla když jedna teta J vyjde v krásné horní části. Já jsem samozřejmě konala svou povinnost a řekla: "To vypadá báječně!" Usmívá se, šťastě jako každá žena, která vypadá stále úžasně když nakupuje v ženské sekci, a odkráčela zpět do šatny, aby si vyzkoušela něco jiného. Potom vyjde ven moje tchýně. Je v černých šatech s květinovým vzorem, na který se hned dívá v zrcadle. Otočí se na mne, na můj názor a než mohu něco říct, řekne: "Proč se nesnažíš sehnat něco na sebe?" Řekla jsem jí, že jsem nenašla nic, co bych postrádala. Čím dál tím víc na mne tlačila. "Ty mi říkáš, že jsi v celém obchodě nenašla nic, co by se ti líbilo?" Já jsem řekla ne, že je velmi těžké najít něco pro mne, co se na mne vejde podélně vzhledem k mé výšce. Každý, kdo nakupoval oblečení a je více než 5'5 "ví, jestli se vejde do délky, nevejde se všude jinde, to platí ještě hůř pro oblečení v dámském oddělení (na rozdíl od juniorů). Když to uslyšela, dala mi ten samý jedovatý pohled, který vidím pokaždé těsně před tím, než udeří. Přimhouřila své malé zlostné oči. "Ty krávo!" Řekla drsně a běžela zpět do šatny.. Já nechala otevřenou pusu dokořán.
Večer se blíží a stejně tak i ukončení tohohle a shledání se zpět s muži. Nemohla jsem se dočkat až uvidím J, posílám manželovi text s "krávou" a jsem nadšená, že odpočtávání může začít. Vidím světlo na konci tunelu a utíkám pro něj.
Jsme všichni v horkém autě, jedeme zpátky když moje tchýně začala mluvit o tom co četla za knihu. Řekla mi, že se to jmenuje 50 odstínů šedi a zeptala se, jestli jsem o tom někdy slyšela. Řekla jsem ne, ale viděla jsem hodně lidí, kteří o tom psali na facebooku. Já opravdu miluji čtení a myslela jsem si, že tohle je asi hodně dobrá kniha, když to všichni čtou. Zdála se být nadšená a řekla mi o čem kniha je. Vysvětluje mi, že má celou trilogii a četla vše. Každý kdo to četl nebo kdo o knize slyšel ví, proč tenhle den jde od desíti k pěti. Ona to odkázala na erotický román, který je extrémně grafický v přírodě. A pokud tahle konverzace nevyzněla trapně, začala mluvit o mlácení. Nyní, jak jsem řekla předtím, šla jsem do státní školy a moje výška byla velmi vysoká, takže jsem slyšela pěkně drsné věci, ale to nění zdaleka to nejhorší.
Dokonce jsem viděla na její telefon přes její brýle a na fotky z něj. Cítila jsem se, jako bych právě byla porušena. Posílám šílený text na mého manžela, SOS o pomoc, ale není tam žádná naděje. Jsem v pasti v jedoucím autě s touto nechutnou ženou a měla jsem poslouchat jak se to dělá. Žádné množství snaze změnit téma ji nezastavilo. Když jsem si myslela, že horší to být nemůže, začala mluvit o jejím sexuální životem s manželem... Ano, to je přesně to, co chci slyšet, moje tchýně mluví o dvou seniorech a o jejích sexuálních návycích v ložnici. Jsem si jistá, že jsem právě zvracela... To bylo ono, nemohla jsem poslouchat jediné slovo od ní.. Otevřu ústa a ona říká, "Tak a teď něco o tobě a jak vy dva ..." Zeptala se mne na sex s mým synem ... A tohle bylo moc... Právě jsem dostala oficiálně slovní facku přes obličej. Byla jsem urážena o mé váze, kterou nazývá kráva, musela jsem poslouchat nechutný rozhovoru o sexu atd. Jsem si docela jistá, že jsem omdlela, protože jsem nemohla být zodpovědná za to, co se stalo potom...

Origin: Nigtmares
Přeložila: ScratchThem

Bloody Mary

19. května 2016 v 21:34 | ScratchThem |  Creepypasta
Žila hluboko v lese v malém domku a prodávala bylinky potřebné pro bydlení. Lidé žijící nedaleko města jí řkali Bloody Mary a říkali, že je čarodějnice. Nikdo se neopovážil přejít její hranici územ ze strachu, že by jejich krávy přestaly dojit, že by jejich zásoby potravin uhnily před zimou, jejich děti by onemocněly a ze spoustu jiných věcí, které by se jim mohly stát.
Pak začaly ve vesnicni jedna po druhé mizet dívky...
Nikdo nevěděl kam zmizely. Žalem zdrcené rodiny se vydaly hledat do lesů, místních budov, stavenišť, chlévů a stodol, ale nikde ani stopa po zmizelých dívkách.
Několik odvážlivců se dokonce vypravilo podívat se k domu Bloody Mary zda-li to nebyla ona, ale ona to vždy popřela a říkala, že ani nevěděla, že se něco takového děje.
Ale lidé si všimli, že se nějak zvláštně.. změnila..
Vypadala mladší a atraktivnější.
Sousedé si mysleli, že vina spadá na ni, ale neměli žádný důkaz.
Přišla noc, když tu najednou se mlynářova dcera zvedla z postele a jako omámená následovala zvuk, který slyšela jen ona.
Mlynáova žena seděla v kuchyni, protože měla bolest zubů a užívala lék, který jí přinesla její dcera společně s bylinkami. Náhle spatřila, jak dcera opouští dům.
Zakřičela na svého manžela a následovala ji. Mlynář přiběhl v noční košili. Společně se snažili dívku zastavit, ale ta stále následovala ten zvuk daleko od vesnice..
Jejich zoufalé výkřiky probudily ostatní sousedy. Přispěchali nebohé rodině na pomoc když tu najednou jeden z farmářů spatřil zvláštní světlo na kraji lesa.
Pár vesničanů ho tam následovalo, když tu najednou spatřili Bloody Mary, stojící před starým dubem s kouzelnou hůlkou v ruce, namířenou na dceru mlynáře. Vesničané vzali své zbraně a vidle a rozběhli se směrem k čarodějnici. Když uslyšela jejich výkřiky a spatřila, jak k ní běží ozbrojený dav, utekla do lesa. Farmář, který to původně spatřil, si s sebou vzal zbraň se stříbrnými kulkami pro případ, že by na sousedy zaútočila nějaká nadpřirozená síla. Namířil na čarodějnici a zmáčknul spoušť. Kulka zasáhla Bloody Mary do kyčle a ona se svalila na zem. Naštvaní vesničané ji popadli za ramena a odnesli jí na pole. Tam se ji chystali upálit u kůlu. Ještě před tím než se čarodějnici dostal do plic jedovatý dým vykřikla Bloody Mary prokletí, zasahující celou vesnici.
Pokud někdo její jméno vysloví nahlas před zrcadlem, sešle na něj svého ducha aby se pomstil lidem za její strašnou smrt. Když byla mrtvá, vesničané šli do jejího domu v lese a našli tam hroby mrtvých děvčat, která Bloody Mary zavraždila. Použila jejich těla, aby získala mládí.
Od té doby, každý, kdo je natolik hloupý a řekne jméno Bloody Mary před zrcadlem třikrát za sebou, posedne ho duch zlé čarodějnice.
Říká se, že ti rozcupuje tělo na malé kousíčky a vytrhne ti duši ze zohaveného těla.
Duše těchto nešťastných budou hořet ve stejných mukách jako Bloody Mary.
A budou navždy uvězněni v zrcadle.

Přeložila: ScratchThem

Party

18. května 2016 v 1:00 | ScratchThem |  Micropasty
Včera večer jsem se vracel z divadla a zastavila mě na ulici jedna dívka. Vůbec jsem jí neviděl do tváře, ale představila se jako moje kamarádka Nicky. Inu, mluvila tak, byla stejně vysoká a měla podobné vlasy. Pozvala mě k ní domů, že prý se tam koná nějaká párty. S radostí jsem to přijmul ačkoliv bylo už 22:13. Moc si z toho večera nepamatuji, podávalo se tam hodně pití, o spouste jsem ani neslyšel. Co vím jistě je to, že jsem se opil a udělal jsem tam velký nepořádek. Rozkopal jsem kytky, zničil jsem nábytek a bůh ví co ještě. Ale ráno jsem se probudil u mě v posteli. Bylo mi na zvracení.
Uběhl asi den a já jsem se posadil k počítači a chystal se napsat Nicky omluvný email. Zněl přesně takto:

Mike: Milá Nicky,
Moc se ti omlouvám za to, jak jsem se včera choval na tvé párty. Všechny ty škody, co jsem způsobil ti rád zaplatím.

Když jsem to dopsal, v kuchyni něco zašramotilo a já uslyšel něčí dech, ale když jsem se chtěl zvednou a podívat se tam, ozval se zvuk příchozí zprávy. Odepsala mi..

Když jsem si to přečetl, došlo mi, že je něco špatně.

Nicky: Jaká párty?

Oblíbené blogy

17. května 2016 v 20:42 | ScratchThem
Ami
Tato úžasná blogerka pochází ze Slovenska a píše strašně dobře. Myslím že jsem ji našla tak, že ona našla první mě :D

Amphetamine


Anet


Apple Bee


Attano


Bea(st)


BloodyMel



Catwork


¤Clown¤


Creepypasters


Dark Wolf


Eyeless Jackie


Ghoul


Giuru


HappyKidney und HopelessDarkness


-Insanity


Jasmin


Kalamity Iharo


Kris


Kira/Jane The Killer


Kristin The Killer


Lama Team


MadHatter


Markéta Kaki


Markisímo alá Koberec


Memory


Nick


NikolTheKiller


Nogitsune


Radash


Rita


Silian Black


Snowie



Starvoice



STIAK
Jeden z mých opravdu nejoblíbenějších. Díky STIAK jsem vlastně asi v CP fandomu


Stringless




Tajemná Temnota


The Artemis Hunter


Ticci Jirka

Where Bad Kids Go

17. května 2016 v 1:00 | ScratchThem |  Creepypasta
Muselo mi být tak 6 nebo 7 let, když jsem žila v Libanonu. V té době byla země zpustošena válkou a vraždy byly běžné a časté. Vzpomínám si během mimořádně zlé doby, kdy bombardování málokdy zastavilo, zůstávala jsem doma sedět naproti mé televizi a sledovat velmi, velmi podivnou show.

Byla to dětská show, která trvala asi 30 minut a obsahovala podivné a zlověstné obrazy. Do tohoto dne věřím, že je to tence zahalený pokus ze strany médií k používání děsivé taktiky, jak udržet děti na svém místě, protože ponaučení každé epizody se točilo kolem velmi nervózních ideologiích: věci jako "špatné děti zůstanou dlouho vzhůru," "špatné děti mají své ruce pod přikrývkou, když spí," a "špatné děti kradou v noci jídlo z ledničky."

Bylo to velmi divné, a na začátek v Arabštině. Moc jsem tomu nerozuměla, ale velká část obrázků byla velmi grafická a komplexní. Byla to věc, která při mne držela nejvíce, nicméně to byl závěr scény. To bylo v každé epizodě velmi podobné. Kamera se přiblížila na staré, rezavé, zavřené dveře. Jak se dostala blíž ke dveřím, byl zde slyšet podivný a někdy i více bolestný křik. Bylo to nesmírně děsivé, zejména pro děti. Potom se na obrazovce objeví text v Arabském čtení: "To je místo, kam špatné děti chodí". Nakonec obraz i zvuk vypadnul a to je konec epizody.

Asi 15 nebo 16 let později jsem se stala fotografkou pro noviny. Ta show zůstala v mé mysli po celý život, vzácně vyskakující se v mých myšlenkách. Nakonec jsem měla dost a rozhodla jsem se udělat nějaký výzkum. Nakonec se mi podařilo odhalit umístění studia, kde byly z velké části epizody natáčeny. Po dalším výzkumu jsem tam přijela a zjistila že to bylo a je neobydlené a po válce opuštěné.

Vstoupila jsem do budovy se svým fotoaparátem. Zevnitř byla budova vyhořelá. Buď vypukl požár a nebo chtěl někdo spálit všechen nábytek. Po několika hodinách opatrného zkoumání studia jsem našla izolované dveře které vedly z místnosti. Poté co jsem prorazila několik starých zámků a podařilo se mi prolomit a otevřít těžké dveře, zůstala jsem zmrazena ve dveřích po dobu několik minut. Na podlaze byly stopy krve, výkaly a drobné úlomky kostí. Byla to malá místnost ale mimořádně morbidní scény...

Co mne skutečně vyděsilo bylo, že to co mi bránilo v průchodu sem bylo přišroubované a mikrofon visel ze stropu uprostřed místnosti...
Přeložila: ScratchThem

Falling

16. května 2016 v 3:00 | ScratchThem |  Micropasty
Padám...

Padal jsem .... Oh, já si nepamatuji nic víc. Několik milionů let? Ale na tom nezáleží, čas je bezvýznamný v nekonečnu.

Není tady nic moc k povězení. Zrovna jsem seděl doma, bolelo mne v hrudi a padal jsem. Zpočátku jsem křičel a čekal až se moje lebka roztříští o zem. To se nestalo. O několik dní později jsem si konečně uvědomil, že to nemusí skončit v dohledné době. Neudělal jsem nic špatně, nic dobře. Neudělal jsem nic.

A přesto padám.

Nemohu vidět nic jenom prázdné temnoty.

Nemohu slyšet nic, jenom vzduch svištějící kolem mých uší. (Myslím, že tam dole musí být vzduch když "tady" je)

Necítím nic, kromě mého rozkládajícího se těla.

Cítím mou kůži, pochroumanou a zlomenou. Některé části odletěly pryč do prázdna. Zvykl jsem si na bolest. Je to mnohem zajímavější než věčné nic.

Křičet? Vzdal jsem se po jednom nebo dvou staletí. Nemá to smysl. Ne že by tu bylo moc co dělat.

Možná jednou zemřu. Ať mne čeká cokoliv, musí to být lepší než tohle.

Opravdu, jediná věc, která mne v tuto chvíli skutečně děsí je, že jsem už mrtvý.

Origin: Creepypasta
Přeložila: ScratchThem

Můžete mi něco vysvětlit?

15. května 2016 v 19:57 | ScratchThem |  Info
Můžete mi sakra vysvětlit, kdo vás jebnul tyčí? Tohle snad nemyslíte vážně!
To jako.... To je úplně normální. ... Fakt ... FAKT 121 LIDÍ ONLINE PRÁVĚ TEĎ?! SHIT, TO NENÍ MOŽNÝ. Prostě není. Nwm jestli je to kvůli tomu že jsem přijala challenge a už to mám přeložené, ale tohle sakra není možné!
OMG! JÁ PŘECE NEMŮŽU MÍT 121 LIDÍ....
Tak tohle snad nemyslíte vážně ale už. Někdo vám něco nasypal do pití ne? Mám takovou radost, ale zároveň... Prostě to není možný aby přes 100 lidí bylo právě na mém blogu... Lidi, to bude určitě tou challenge! Zapojte se taky! Nebo nwm, ale prostě.... OMG. Chápete to?! To prostě.... Když jsem byla zase po dlouhé době aktivní byla jsem ráda když byli online 3 lidi, ale teď prostě nevím jako....
Je to prostě rozbitý, ale stejně mi to dělá radost. Podle mě se to nějak rozbilo ale fakt já to tady tak vidím, že je tolik lid aktivních!
Tak se s vámi loučím, musím si zase popovídat s mísou, znáte to :)

Challenge

15. května 2016 v 18:36 | ScratchThem |  Info
Hejp lidi,
na email mi přišla challenge. Zní přesně takto:

Vítej ScratchThem,
Toto je challenge, ve které ti dáme příběh a ty jej budeš muset přeložit do 2 dnů a dát na blog. Samozřejmě to bude příběh na téma tvého blogu a bude dlouhý tak, aby jsi to stihla. Ovšem pozor, budeš to moci smazat až po měsíci. Pokud challenge přijímáš, odepiš mi přesně toto: Přijímám challenge
A když ji úspěšně splníš něco dostaneš.
S pozdravem
Team Challenge
Tak co, mám ji přijmout?

Vetřelec

15. května 2016 v 14:50 | ScratchThem |  Micropasty
Minulou noc mne moje žena vzbudila aby mi řekla že v našem domě je vetřelec. Pak mi došlo, že byla před dvouma roky byla zavražděna...


Napsala: ScratchThem

I'm Scared

12. května 2016 v 16:33 | ScratchThem |  Micropasty
Vždycky jsem nenáviděl tuhle zpropadenou panenku.
Ty šílené věci které mi říkala, jak se na mě opovažovala zírat, jak mi brala moje věci a smála se. Maminka mi říkala, že je to všechno v mojí hlavě. Já ale nejsem blázen!
Milovala tu panenku. Víc, než mě.
Nemohl jsem si nic vzít! Zase ke mě totiž začala mluvit. Tak jsem se rozhodl udělat to, co jsem vždycky chtěl. Uřízl jsem jí hlavu a hodil ji do koše.
Nechápu, v čem byl tak veliký problém.
Jenže maminka se na mě naštvala, a to HODNĚ.
Bojím se co jsem udělal.

Origin: Creepypasta
Přeložila: ScratchThem

Check The Camera

9. května 2016 v 3:00 | ScratchThem |  Creepypasta
Tohle jsem slibovala hodně dlouho.. Tak tady to máte

Voices

8. května 2016 v 13:37 | ScratchThem |  Micropasty
Nikdy jsi neměl rád ticho. Vůbec. Zpočátku jsi si jen myslel, že je to něco, co se tě snaží vystrašit. Bez důvodu. Ale jak stárneš, uvědomil jsi si, že tam nějak důvod byl. Vždy jsi spal se svým skřípavým ventilátorem u vchodu bez ohledu na to, jak chladno bylo. Dbal jsi na extra pikrývky, a i kdyby jsi se tásl zimou, nikdy jsi tu skřípavou věc nevypínal. Protože jsi věděl, jak moc by tě děsilo ticho.
Protože jsi věděl, že jakmile by tu bylo ticho, měl bys ho uslyšet.
Zpočátku to začalo jako měkké šumění, Ignoroval jsi to. Pak sis ale uvědomil, že to zní, jako by ti někdo něco šeptal. Tobě. Trvalo ti dlouho, než jsi to dešifroval.
Konečně jsi to udělal... Nikdy jsi na to nezapomněl.
Řekli ti o podsvětí. Peklo. Místo, kde jednou každý skoční až zemře. Nebylo nebe. Jenom peklo. Řekli ti o tamních tvorech, jak každé monstrum, kterých jsi se obával jsou tam.
Řekli ti hrozné věci.
Pak ti řekli, že duše tvého dědečka se tam blíží. Do pekla. K smrti.
Pamatoval jsi si to. Hned druhý den jsi byl na pohřbu svého dědy. Třásl jsi se, Spíše z obav než ze smutku.
Byli skuteční. Bylo to skutečné.
Od té doby jsi už nikdy nedovolil tichu aby tě obklopovalo, když jsi spal. Bojíš se, že je uslyšíš. Z věcí o kterých mluvili máš stále nořní můry.
Už jsi nikdy nespal v úplné tmě.
Protože právě tam jsi je uviděl...

Přeložila: ScratchThem

Salad Fingers

7. května 2016 v 13:38 | ScratchThem |  Seriály



Neighbors

7. května 2016 v 12:56 | ScratchThem |  Creepypasta

Tento týden jsem se přestěhoval do nového domu. Samotný dům je nádherný, se dvěmi patry, třemi ložnicemi, dvěmi vanami, oploceném ve dvoře a sdvěma kuchyněmi. Strom před domem je vysoký a silný a odvádí dobrou práci při blokování mého okna v obývacím pokoji. Tlak vody je báječný, záchody jsou velké a dřevěné podlahy jsou nové. Jediný problém, který jsem měl byl takový, že moji sousedé byli až moc hlasití. Naše domy jsou spojené na jedné straně, takže spolu sdílíme přes stěnu obývací pokoj, kuchyni a ložnici. Po celý den slyším bouchání u jejich kuchyně, jejich hlasité sledování filmů, mluvení a pláč jejich malého dítěte. Je to trochu o zkoušení, ale nic... Nemohu s nimi žít, řekl bych.

Nyní se dostame opravdu na věc, která se mne týká. Začalo to, když jsem byl ráno ve sprše. Obvykle si k tomu pouštím hudbu, dnes jsem se ale rozhodl, že si ticho bude pohodlnější. Aktivita byla poměrně jednotvárná, až když jsem byl v polovině mytí svých vlasů, slyšel jsem sousedy mluvit z druhé strany zdi. Nemohl jsem rozeznat co říkají, ale znělo mi to divně. Zdálo se, že si něco mumlali a tiše šeptali, někdy se dokonce smáli, ale nemohl jsem přijít na to, jak jsem je mohl slyšet, když mluvili tiše. Myslel jsem, že museli stát v blízkosti stěny, aby byli tak slyšitelní když jsem byl ve sprše.

Nemyslím si, že se toho stalo hodně, až když jsem odcházel o hodinu později do práce. Když jsem otevíral dveře od auta, vrátil jsem se zpátky do domu přičemž jsem si myslel, že jsem něco zapomněl. Když jsem se podíval nahoru do okna v ložnici, uvědomil jsem si, že sousedi sdíli dům na opačné straně než je koupelna.

Na druhé straně koupelny spočívá v mé ložnici skříň...

Origin: Creepypasta
Credit: REC
Přeložila: ScratchThem

Carnival

6. května 2016 v 5:00 | ScratchThem |  Creepypasta

Odlesky měkkého slunečnho světla, off jízdy, veselé go kola, veselé znělky plovoucí ve vzduchu. Shon karnevalu prochází kolem tebe když jsi šel podél a užíval jsi si den.
Je to svěží, ale vítr je teplý a másla-měkká, tvoje jemně zabalené šaty kolem tvé nohy, chuť zmrzliny na tvých rtech a spokojenost ve tvém srdci.
Vždycky jsi miloval karnevaly, miloval život a davy lidí a jejich energii. Spěch dětí vytvářel energii a vzrušení. Ve zlatavé sluneční záři vidíš obraz protestujících dětí a dospělých, dětí ječících radostí na koni, nebo teenagerů držících se za ruce a úzce si vychutnávajících svůj první vztah. Mladý uznávaný muž se podíval jejím směrem a ona se začervenala.
Slunce stále svtilo dolů na tebe, zvuky, pachy a vzpomínky se mísily do směsicí pocitů, vůně cukrové vaty, šťastné výkřiky, teplý vánek...

Náhle v mrazu.

Pozastavil ses, tvá zmrzlina se bez povšimnutí rozpustila. V teplém letním dnu je snadné vydávat takovou zmrzlinu za výplod fantazie, ale to bylo tak náhlé, tak intenzivní a tak skutečné, že tvoje mysl na to nemohla najít žádné vysvětlení. Pokusil ses pokrčit rameny a užívat si den a brzy jsi byl šťastnější když jsi sledoval skupinku malých dětí učících se životní lekci o důveře v carnies, kteří říkají, že každý míč vyhraje cenu, i když tě při tom studený vítr uhodí do zátylku.
Tvoje hlava škubne vzhůru a náhlá hrůza začíná krystalizovat v mozku jako něco neviditelného... Viditelné pouze náhlým šustěním v tráve. Třásl jsi se. Teplý den a štěstí rychle opadá.
Vzdálil jsi se, rychleji než normálně....
Jsi dehydratovaný
Stýská se ti po domově
Jsi hyperaktivní
Když sis odpočinul od horké drogy, prodavač přestal na nabíráním dalšího kopečku cibule na párek v rohlíku a zeptal se, jestli jsi v pořádku. Nejsi, ale ujistíš ho, že jsi v pořádku a že jsi jen unavený. Přikývnul a usmál se. Potom se tě zeptal, jestli nechceš párek v rohlíku. Zdvořile jsi odmítnul. Tvé břicho zakručelo a mrtvice sklopila tvůj zrak.
Hrůza ve tvém obličeji byla zřejmá. Napřímil jsi se. Vystrašený prodavač skoro brečel, ale to zmizelo do pozadí.
Je tu něco po tobě, viděno v rohu vaší vize, ne na dlouho neviditelné, ale rychlejší než tvůj zrak. Ty vidíš... Nevíš co vidíš. Detaily jsou příliš slabé... Podivné.. Příliš těžko identifikovatelné. Nikod jiný to nemůže vidět. Ty to víš. Vypadá to, že to prošlo bez jakéhokoliv upozornění, normální život jde dál aniž by si toho všimnul.
Vy jste cíl. Chce tě to vystrašit.
Výkřiky a stížnosti vás pronásledují když slepě běžíš, nemocně... Hrůza tě naplňuje. Do někoho jsi vrazil a ten zaklel. Zoufale jsi se oháněl, pociťoval úzkost, ale zároveň volnost, také křičel a utíkal před pachem odporného soupeře (jak to může nikdo nevidět!), světlo se odráží od neviditelného zubu (Já nehci zemít!). Drsný dech ti lapal u ucha (Bože, pomoz mi!)
Něco divného se děje s davem. Zvuky se rozmazávaly dohromady a stával se zlověstným výsměchem s tlumítkem pod vodní kvality, cinkot veselosti šel kolem jako odporná parodie.
Tváře se zdály zvláštní, bledší, mísily se s rozpitými barvami zbytku karnevalu a měnil se v příšerné palety.
Lákavá vůně ti nyní chrlí do žaludku narážky, přesto dost špatně naháněly hrůzu. Tvé nohy jsou unavené, vzduch zdánlivě houstnul a kondenzoval. Jako byste měli projít vodou... Ten tvor nemá žádné problémy. Získává mne. Když jsi ho cítil za sebou, udělal jsi největší chybu svého života...

Otočil ses a podíval se. Než jsi mohl zakičet, tvá mysl se otřásla jak jsi dostal svůj první dobrý pohled. To tě dostalo.
...Karneval pokračuje...

Origin: Nightmares
Credit: Christine Dell
Přeložila: ScratchThem

Tourist Trap

5. května 2016 v 19:19 | ScratchThem |  Micropasty
Na venkově ve Wisconsinu je starý opuštěný park. Byl postaven v roce 1920, sloužil jako městské hromadicí místo pro každého.
To znamená, že do nově vyvinutých Train and Tunnel for Tots™ bylo něco nainstalováno v roce 1932. Byl to nevinně vypadající dětský vlak s jednou hlavní (mechanizovanou) a se třemi malými vozíky, které se táhly za ním. To obcházelo několik smyček před vjezdem do malého tunelu.
Ale to je místo, kde začne být příběh divný. Ten rok tam byly četné případy dětských úmrtí. Všechny z nich se staly po tom, co se děti svezly na tomto železničnm systému.
Některé děti se ztratily v tomto krátkém tunelu (asi deset stop) a jiní po tom co vyšli byli v kómatu. U jedné z nich bylo při vystupování zjištěno, že je mrtvý. Její šaty byly pokryté něčím, co vypadalo jako krvavé otisky prstů. Někteří se zabili sami tím že si rozškrábali hrdlo a jiní dokonce zabili jiné dítě.
Park se zavřel a městská popularita jako turistické město klesla. V poslední době vědci prozkoumávali park. Videokameru podlepili k vlaku a také k ní dali nového stážistu,

Když vlak opustil tunel, byl prázdný s vyjímkou pro kameru.
Posledních deset sekund byly nic jiného než statické, zachránili zvuk smějících se dětí...

Origin: Nightmares
Credit: Arachne
Přeložila: ScratchThem